Pokračování rozhovoru s paní Barborou

Vaši rodiče spolu mluvili romsky?
Cigánsky. Ano, mluvili, normálně.

A učili vás?
No, normálně na nás cigánsky mluvili, my jsme se jako učili, ale potom už mezi gádžama (Neromy), tak gádžovsky jsme mluvili, no, my jsme teda hodně mezi gádžama. Já jsem se hodně kamarádila.

Kolik vám bylo let, když jste šla poprvé do práce?
Poprvně, keď jsem šla do práce? Mně bylo, počkej, hm, v patnácti.

V patnácti jste šla do práce?
Ano, a to mě nechtěli vzít, tak načerno jsem dělala v té Fotochemě.

A jakou práci jste vykonávala?
Se to mlelo, hadry, papíry, Ježíš, ty peníze, co mně prošlo v rukách! Ježíš, starý peníze, to bych chcela, a hadry, a to se mlelo, víš a z toho se lisoval papír. Ježíš, já jsem zkusila! Ježíš a to jsem ještě mezi chlapama spala, protože i s bratrancem jsem utekla, protože já jsem nosila kalhoty chlapecký, kabát, čepicu na hlavu, jo, a nakrátko vostříhaná, tak oni mysleli, že jsem kluk, tak mezi klukama mě dali spat, bo holky nechcely brat, no, to nechcely brat.

A vždy jste měla krátké vlasy?
Odjakživa, od mlada, na „bobíka“. Takhle nakrátko. Já nesnáším dlouhé vlasy.

A jak to u vás v rodině bylo, když jste vydělávala peníze, dávala jste peníze domů?
Ne, všechno se nedávalo, protože se začalo oblíkat. To se začalo oblíkat. No.

Takže jste si nechávala nějakou částku peněz pro sebe?
Ano, ano, pač (poněvadž) se mně holka narodila.

Jak to bylo, když jste se se známila se svým prvním mužem?
Jak to bylo? No, tak…

Jak jste se seznámili?
Byla jsem v hospodě na pivo, no a on si přisednul, jo, no a dali jsme se do řeči a hotová věc a pak jsme furt spolu chodili.

Jak dlouho?
Spolu? No tak jsme chodili spolu tak, abych neřekla… rok a pak jsem zůstala v jiným stavu.

Kolik vám bylo, když jste s ním začala chodit?
Devatenáct.

Když se rodiče dozvěděli, že chodíte s gadžem, jak se na to dívali? Co tatínek?
Nic, ani slovo.

Přizpůsobil se vaší rodině?
Ano, jenom můj brácha ho nechcel.

A nevíte proč?
To o tom nebudu mluvit.

Říkala jste, že jste spolu chodili rok. On se učil, dělal nějakou školu?
On dělal na šachtě.

Takže dělal horníka?
Horníka, na šachtě dělal. Ano.

A pak jste otěhotněla?
Otěhotněla.

Vzali jste se až po...
Odstěhovala jsme se zpátky na Slovensko.

Sama?
Sama. Bez něho, ano.

Můžu se zeptat proč?
Já jsem otěhotněla, jenomže jsem věděla, že se jmenuje Eda a víc nic.

Byla jste sama na Slovensku.
Na tom Slovensku v tým baráku sama jsem byla s tým děckem, protože tenkrát to stálo peníze… vlak, moc a já jsem neměla. Ale jako kmotra moja z Ameriky, ona mně poslala balík, ona mně poslala šaty, ty silonky ty „bordelky“, jak se říkáválo, víš, s tú patú (s tou patou), no a tak já jsem to jako prodala, jo, no a že pojedu za nima (za rodinou do Čech). A tak jsem přišla tam s děckem.

Byla jste svobodná matka?
V té době to muselo být určitě náročné?
No, nedostala jsem žádnú korunu, od nikoho.

Ale i Romové, jak na to reagovali?
Jak na to… tak, že jsem jela do Čech, a že jsem… jak se to říká… oni říkali, že jsem… no, že jsem si nechala děcko udělat, to už nemravná.

(pokračování příště)