Děvčátko, rozdělej ohníček – ještě jednou

S řadou tvrzení redaktorky J. Kabeláčové o knize M. Šmause: Děvčátko, rozdělej ohníček, která publikovala v prosincovém Romano hangos, jsem nesouhlasila.
V lednovém prvním čísle jsem našla laskavou, galantní a vlídnou reakci autora samotného, v níž akceptuje její kritiku a zlehounka se mnohé snaží dovysvětlit. Jeho práce, po právu zařazená literární kritikou mezi jedenáctku hvězd české literatury (Mfdnes – příloha Kulturní scéna, 25. 2. 2006, autoři: A. Horáčková a J. Chuchma) žádnou obhajobu nepotřebuje. Suverénně a napoprvé se svou nepřehlédnutelnou kvalitou zařadil po bok K. Legátové, P. Hůlové, P. Šabacha nebo M. Viewegha. Co mě zvláště těší, že Šmaus potvrzuje můj dojem, který z románu mám a dokládá tím i absolutní nepochopení J. Kabeláčové, která se domnívá, že jde o dílo o Romech. Nikoliv. Především je o cestě, putování, hledání místa v životě, o lidech, kteří hlavního hrdinu Andrejka potkávají. Ta jeho klopotná, od samého počátku kamenitá, je lemována veskrze špatnými. Nepřipomíná to Komenského Labyrint světa a ráj srdce?

Ale zpět k debatě obou – Šmause a Kabeláčové. Oba přirozeně hájí svá stanoviska. J. Kabeláčová pozapomíná na právo autora pracovat s fantazií, nadsázkou, zveličováním, ozvláštněním textu. V závěru vyzývá Šmause, cituji: „Jeli Vaše kniha pro čtenáře bez zkušenosti a s jistými předsudky jediným zdrojem informací, kromě zpráv z médií, o Romech a romipen, a ztotožnili se s ní, může se stát velice nebezpečným nástrojem a prostředkem upevnění společností běžně přijímaných stereotypních názorů a mýtů mířících proti Romům.“
Pracuji pěknou řádku let v knihovně a sleduji čtenářské názory, ohlasy, reakce a postřehy, ráda si o přečtených knihách povídám. Šmausovo Děvčátko na regále nikdy nestálo. Putuje z ruky do ruky a každý, kdo knihu vrací, nešetří chválou především nad jedinečným zpracováním, neobvyklým námětem, kultivovaným jazykem. Nikdo – a to zdůrazňuji – se ani slůvkem nezmínil, že jde o Romy, zato každý komentuje tragické osudy hlavního hrdiny.
Myslím, že J. Kabeláčová čtenářskou obec podceňuje. Aktivní čtenář si dokáže udělat názor díky vlastním zkušenostem sám a pokud ho něco zaujme, náležitě to ocení. Samozřejmě ví o masírovacích schopnostech některých médií. Ono totiž neplatí „co čtenář – to blb“, jak to v jedné z předscén pronesl J. Werich.
J. Kabeláčová nepochopila to, co je každému čtenáři jasné: M. Šmaus ve svém baladickém románu zachytil osud kluka a posléze mladého muže s nedostatečným rodinným zázemím. To je klíčové poselství – čeho se rodiče dopouští na svých dětech. Chytrý čtenář to odhalí a vůbec neřeší barvu kůže, ale sleduje s napětím románový děj. Když dočte, ví, že držel v rukou klenot, který k němu promlouval silou opravdovosti, citu a neokázalosti. Jakými prostředky toho Šmaus dosáhl, to je další ne nepodstatná kapitola. Ponechme mu jako duchovnímu otci právo použít libovolný jazyk, zvolilli romštinu, pak proto, že ji důvěrně zná a má ji rád. Proč to neocenit, když se s ní čtenář setká, když samotní Romové ji nepoužívají a nerozvíjí.
A na závěr si dovolím odcitovat herce Tomáše Hanáka:
„Kniha je tak lidsky krásná a dojemná, že jsem se od ní nemohl odtrhnout a přečetl ji jedním dechem. A přiznám, že ač chlap, chvílemi jsem měl oči plné slz.“

Dovětek: Právo, 17. 3. 2006 – Dvě nominace na Literu pro Martina Šmause, autor článku František Cinger:
Prozaik Martin Šmaus získal za knihu Děvčátko, rozdělej ohníček dvě nominace v 5. ročníku o cenu Magnesia Litera 2006 – za prózu a za objev roku. Autor je vítězem loňského 10. ročníku soutěže o novinku Knižního klubu. Novinářům to 16. 3. 2006 sdělili pořadatelé s tím, že se slavnostní vyhlášení vítězů bude vysílat z pražské Městské knihovny přímým přenosem 24. dubna od 20 hodin na ČT2.
Děkuji a doufám, že vyhraje!

Lenka Čepová, Blansko

Dodatek Jany Kabeláčové
Jsem ráda, že má recenze pokračuje reakcemi čtenářů. Uvědomuji si, že se zde ukazuje opravdu rozdíl:
a) mezi generacemi a
b) mezi těmi, kdo téma pojímají literárně a sociologicky.
Toto je třeba brát v úvahu. Každý má právo na svůj názor.