Před časem vyvolala vzrušenou debatu informace o tom, že Parlament Romů v ČR chce provést průzkum lidských zdrojů mezi romskou populací. Záměrem bylo získání kvalifikovaných informací o existujících problémech Romů a na jejich základě stanovit strategii potřebných řešení.

Předseda parlamentu Milan Ščuka zdůrazňoval, že předpokladem úspěchu takového průzkumu je získání důvěry romské populace. Obavy Romů z evidence vyplývají nejen z prvorepublikových praktik a doby nacismu, ale také z období komunistického režimu, který vedl evidenci tzv. občanů cikánského původu pro potřeby své asimilační politiky, tvrdě uplatňované vůči Romům. Záměr Parlamentu Romů v ČR byl zcela jasný a měl velkou šanci na úspěch, protože jeho hlavní předností bylo, že průzkum provedou sami Romové a získané informace zůstanou v jejich rukou. Pro další účely by zůstaly k dispozici pouze ověřené statistické výsledky.
Zcela odlišná je oficiální koncepce připravovaného „monitoringu romských komunit“. Již z tohoto hlediska se jedná o neujasněnou záležitost, která zpochybňuje smysl i deklarované cíle připravované akce. Vládní koncepce romské integrace vysvětluje pojem „romská komunita“ s tím, že se s pojmem „romská národnostní menšina“ překrývá jen částečně.
„Zatímco definičním znakem příslušníka romské národnostní menšiny je aktivní vůle být za příslušníka menšiny považován a společně s ostatními rozvíjet jazyk a kulturu, příslušníkem romské komunity je de facto každý, koho majorita jako příslušníka této sociálně a etnicky definované skupiny identifikuje,“ uvádí se ve vládní koncepci. Zajímavé vysvětlení k této otázce bylo podáno státními úředníky při jednání o změně statutu Rady pro záležitosti romské komunity: podle jejich vysvětlení jsou příslušníky „romských komunit“ i Neromové, kteří v „romských komunitách působí“ a jmenovali přitom i konkrétní osoby. V praxi to znamená, že do připravovaného „monitoringu romských komunit“ musí být zahrnuti všichni obyvatelé Matiční ulice v Ústí nad Labem v kategorii „příslušníků romských komunit“. Jedná se tedy také o domkaře, kteří mají práci, dobré vzdělání, vlastní bydlení, nemají problémy s rasovou diskriminací, mohou se podílet na správě věcí veřejných na místní, krajské i ústřední úrovni, mohou se stát soudci, státními zástupci, policisty, vojáky z povolání atd. Takže nutně vyvstává otázka, kdo a proč bude monitorován. Navíc skutečnost, že „monitoring romských komunit“ má být proveden anonymně, silně zpochybňuje celou jeho podstatu. Dále celá záležitost bude vyžadovat značné finanční prostředky, které se nakonec objeví ve statistikách ukazujících, kolik stát vynakládá finančních prostředků na řešení a odstraňování problémů Romů a jejich integraci do společnosti.

Dezider Giňa