Považovali za ostudu být svobodnou matkou?
Gadže ne, cigáni. Gadže vůbec ne, neukazovali na to, ale cigáni.

Až jste porodila, vrátila jste se do Čech?
Ano. Tak jsem to udělala a šla jsem zpátky do Hradce a hledala jsem práci a přišla jsem do největšího hotelu i s děckem. Přišla, pozdravila a povídám: „Dobrý den,“ upravená, „prosím vás, já bych si potřebovala s vedoucí nebo s panem vedoucím nebo s někým promluvit.“ Jako dnes ho slyším. Z. povídá: „Paní, počkejte, za chvíli za Vámi přijde vedoucí“. To kdybys viděla! On se na mě podíval, já jsem se na něj podívala, a: „Vy chcete do práce?“ Pam (povídám): „Jo, ale nemám kam dát dítě. Má dva roky a půl,“ a pam (povídám): „Mně je to jedno, co budu dělat, mně je to fuk! Jenom, abych si vydělala peníze, abych já měla co jíst a moje děcko.“ On se podíval na mě a povídá: „Víte co, běžte s tím dítětem na prohlídku.“ A já povídám: „A kam, keď (když) to tady neznám?“ „Vy to tady neznáte?“ „Ne, já jsem teprve dnes ráno přijela a já nemám kam jít.“ Tak on mě zavezl, dítě prohlédli a dítě bylo zdravé. A tady byl hotel (ukazuje na pravou stranu), tamhle školka (ukazuje na levou).
… Já jsem byla čistě jenom u kafe. Vařila jsem vajíčka, točila jsem kafe, šlehačku a byla jsem oblečená v černém, bílou zástěru, čelenku.

Když jste přijela do Hradce, podpořili vás rodiče?
Podporovat mě nemohli, to neměli z čeho.

A měla jste mateřskou?
Ne, nic! Ne. A oni mně na úřadě řekli, když jsem žádala peníze, abych šla tam, kde jsem si nechala „udělat“ děcko. To mně řekli na NV (národní výbor) na Slovensku.

A rodila jste v nemocnici?
Ne, doma.

Jak to probíhalo?
Hmm…, jak to probíhalo. Tři dny před porodem mně praskla voda, a tak jsem rodila. To víš, měla jsem bolesti… A jeden cikán, co mě chtěl, víš, my jsme si jako mladí, hloupí, zapřísahali, že když se dříve vdám já, tak mně pět dětí umře, a když se on dřív ožení, tak mu umře pět dětí. Musím jenom zaklepat, protože moje děti žijí všechny, ale mu pět dětí zemřelo… Já jsem porodila holku. Oni mně řekli, že to je kluk a tři hodiny jsem si myslela, že mám kluka. Měla jsem radost a potom až se dítě přebalilo, byla to holka.

A kdo byl u toho porodu? Kdo Vám pomáhal?
Porodní babička.

Byla to Romka?
Gadži (Neromka). Oni mě poslali do nemocnice na zašití, ale já jsem nechtěla.

A jak to bylo dál? S E. jste se v Hradci už neviděla?
S E. jsem se neviděla tři roky.

Od narození Vašeho dítěte?
Ne, to vůbec neviděla. Ale potom mě hledal a zjistil, že jsem v Hradci, tak mně malou ukradl a šel s ní do hospody a esembáci (policisté) ho hledali. Když ho s malou našli, zavolali mě a říkají: „Slečno, je to Vaše dítě?“ A já odpověděla: „Ano.“ „A znáte toho pána?“ Tak jsem se třepala a nevěděla jsem, zda ho mám uhodit nebo co mám dělat. „Toho pana znám, ale já jsem ho dlouho neviděla. To je tata mé dcery.“ Tak jsem ho s malou vzala k nám do baráku a moja maminka mu i hostinu udělala, a to jsem v té době chodila s klukem.

Ano a jak na to reagoval přítel?
No, řekla jsem mu, že je tady od mé dcery otec. On byl mladý kluk, měl jít na vojnu. Pobili se spolu a byl kvůli tomu i soud.

A byl Rom?
On byl Rom. Teď bydlí v Praze.

A vzpomínáte si, co tatínek na to říkal?
Otec Roma nechtěl. A máma chtěla také, aby dítě mělo svého táty. Vždy by měla (dcera) na talířku, že je to „podhozenec“, jak se říká.

Takže s Vámi žil Eda?
Žil, dělal v Hradci v gumovce a jeho máma nás pozvala na zabíjačku a jak jsme odcházeli, začala plakat, že abychom zůstali u ní.

Vzali jste se?
Ano.

V Hradci jste bydleli společně s Vašimi rodiči?
Jo.

A jak jste se snášela se svou tchyní?
Ohromně dobře. To víš, že gádžo ti tak...

Vadilo jí, že jste Romka?
No, ona tak, abych ti řekla pravdu, ona nechtěla, abych se s někým kamarádila, jen abych byla celý den doma, dobytek spravovat a tak. Ale já jsem zase taková nebyla, já jsem měla hned kamarádky a chodily za mnou do baráku, já k nim a s děckama jsme chodily ven, rozumíš… Kdepak to! Na ni jsem kašlala, ona mně záviděla. Zadělala jsem na koláče, neměla jsem tehdy troubu a ona měla. Tak jí povídám: „Mami, prosím vás, můžu si tady upéct?“ A odpověděla: „Tady nebudeš nic dělat, seber se a běž za cigánama.“ On hrál zrovna žolíka v hospodě.

(pokračování příště)