The New York Times hodnotí diskriminaci Romů v ČR střízlivě

Dozvídám se, že velvyslanec Kolář vyslovil pobouření české ambasády v USA proti komentáři k situaci Romů v ČR asi těmito slovy: „Pokud se někdo naváží do Česka a já je tady zastupuji, budu na to reagovat.“ Pan velvyslanec má na mysli samozřejmě reakci pobouřenou a má za to, že komentář The New York Times hrubě zkresluje situaci Romů v ČR a že tím je poškozována ČR. Tvrdí, že problém je pouze v sociokulturních rozdílech, nikoliv v rasových předsudcích.

Panu velvyslanci bych doporučoval, aby se suverénně vyjadřoval jen k věcem, kterým rozumí a o jejichž pravdivosti je přesvědčen. Romům v ČR evidentně nerozumí, o jejich situaci má jen povrchní zdání a o duchu, který panuje ve společnosti, pokud jde o předsudky vůči Romům, jeho vyjádření snad představuje spíše zbožné přání než skutečnost.
O této situaci mám neskonale lepší vědomosti, aniž bych si fandil nebo měl přehnané sebevědomí. Jsem Rom a práci mezi Romy a s Romy vykonávám dobrých 40 let. Zastupuji je i v některých vládních radách, dokonce svého času i v evropských hodnotících tělesech, když ČR usilovala o vstup do EU. Nemůže tedy být pochybností o mém profesionálním přístupu k hodnocení situace Romů v ČR, rozhodně profesionálnějším než u pana velvyslance.
Situace Romů v ČR je skutečně na pováženou, jejich špatná životní úroveň i společenské postavení se spíše zhoršují, než by stagnovala. I když, připouštím, úsilí k jejímu zlepšení tu existuje, dokonce i z vládní strany a nejvíce ze strany nevládních institucí. To je nepopíratelné, ale pokrok je jen nepatrný a jen v některých oblastech. V tomto směru pokládám komentář The New York Times za vyvážený a objektivní.
Stejně tak rozhodnutí soudu ve Štrasburku, týkající se 18 romských žáků z Ostravska, je nemastné a neslané, jak se říká „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Jistěže v tomto případě ČR Romy v přístupu ke vzdělání diskriminovala, a to ne jen v případě zmiňovaném, ale v tisících případů dalších po celé republice. To je evidentní a každý, kdo má přehled o zmiňované situaci, to potvrdí. Potvrzují to i další mezinárodní organizace, které se monitoringem situace v České republice zabývají.
V této společnosti žiju od narození do svého pozdního vysokého věku. Tvrdím bez ostychu, že veškeré problémy, které se vyskytují v souvislosti s Romy, a to i ve vysoké nezaměstnanosti, kriminalitě, vzdělávání, jsou způsobeny mimořádně vysokou mírou rasistických předsudků, nikoliv, jak se často traduje, jen rozdílným sociokulturním náhledem.
Dá se to prokázat celkem snadno na tisících konkrétních případů, které nemohou být pokládány za dílčí selhání, protože tím množstvím potvrzují obecný stav.
Zbývá vypořádat se jen s otázkou, zda má někdo právo „navážet se“, jak říká pan velvyslanec, do někoho jiného v jiných zemích. Jsem přesvědčen, že ten někdo má dokonce nejen právo, ale i povinnost všímat si situace v oblasti lidských práv, a že by to mělo být vnímáno beze vší dotčenosti a nevraživosti. Je to očistná lázeň. Její princip teď můžeme osvědčit stanoviskem k situaci v Bělorusku, Číně, v Čečensku nebo jiných totalitách, kde dochází ke zvěrstvům proti lidskosti. Co na tom, že v ČR nemluvíme o zvěrstvech na Romech, jen o porušování lidských práv v oblasti diskriminace přímé i nepřímé. My máme stejné právo vyjadřovat své výhrady na příklad vůči zahraniční politice USA, i když, pravda, to právo uplatnit ze strany malé země vůči velmoci má jen malé reálné možnosti. Ale to už je jiná záležitost.
Panu velvyslanci by slušelo, kdyby o celé věci diplomaticky pomlčel.

Karel Holomek