Mladí lidé a zejména ti, kteří dosáhli rychle a snadno (třeba i náhodou) úspěchu, jsou se vším hned hotovi, mají ve všem jasno a všichni jsou kolem nich mírně připálení, velmi zdvořile řečeno. Taky jsem byl takový!
Do té doby než mne strana a vláda přinutila být dělníkem v okamžiku, kdy jsem si myslel, že jsem hvězda vesmírného nebe, před níž je otevřená vědecká a pedagogická kariéra. Zadupali mne do bláta a nechali by mě tam shnít. Dalších 25 let jsem si mohl vyčistit hlavu a zaujal zcela jiná stanoviska, mnohem více tolerantnější a pokornější vůči svému okolí, lidem i práci.Ještě lépe vám pročistí hlavu a myšlenky kriminál. Neznal bych skoro lepší terapii v očistném procesu než právě tuto, kdyby mne po patnácti letech života ve svobodné společnosti nepotkalo ještě něco očistnějšího: utekl jsem hrobařovi z lopaty a to je, při vší nechuti, kterou mám vůči nemocem, nejlépší lék proti fanfaronství a hvězdné domýšlivosti. Člověk najednou cítí, že by se měl chovat slušně ke každému, s kým se setká, a že jakékoliv křiváctví i pokrytectví mu bude brzy spočítáno.

Vím, že to nefunguje rychle a okamžitě, ale vyznávám boží spravedlnost, v níž ty mlýny melou pomalu a spravedlivě: každý dojde své odměny!
Tu myšlenku ve mně vyvolal trapas České televize, která si pozvala známého pravoslavného kněze k debatě o romských zvycích při Velikonocích a vůbec o duševní osvětě při tom vykonávané. V režii zapomněli vypnout mikrofon a David Dudáš, což byl ten pravoslavný kněz, slyšel zřetelně nejapné a urážlivé poznámky ke své řeči.
Co k tomu dodat? Trapas a pokrytectví, projevené nějakým chytrákem, kterého ještě nepotkala příležitost, aby dostal přes hubu. Člověk se maně musí také zeptat: jak dalece to vlastně v naší veřejnoprávní televizi myslí upřímně s debatou vedenou mezi Romy a příslušníky většinové společnosti?

Karel Oswald