Svobodný výběr partnera na základě osobní náklonnosti je v naší kultuře relativně novým jevem. Ještě před několika málo desetiletími zprostředkovali partnerské vztahy zpravidla rodiče, nebo se na jejich výběru alespoň podíleli. (…) Ve srovnání s generacemi první a druhé světové války došlo k dalekosáhlým změnám. Generace před rokem 1968 si často vybíraly partnery, kteří měli tendenci uchovat úzké svazky s původní rodinou, což bylo na úkor milostného vztahu v páru. Partneři se často vybírali podle dosažitelnosti ve stejném prostoru nebo sociální vrstvě, což většinou implikovalo podobné názory a postoje. Partneři se důvěrně znali ze školy nebo ze sousedství. Nevýhodou přitom bylo, že častěji než dnes šlo o podřadné partnery a že se také brali častěji kvůli nastalému těhotenství (sňatky z nutnosti). V manželském stavu lidé chránili větší osobní distancí.

Pokud jde o zajištění existence a sociální reprezentace, spousta manželství spořádaně fungovala. Vztahy v rodině však byly většinou intenzivnější ve vertikálách, to znamená mezi rodiči a dětmi, než mezi manželskými partnery. Dnes je spektrum partnerů, kteří přicházejí v úvahu, daleko větší – možnosti kontaktu se globalizovaly, lidé často pracují v zahraničí a navíc mívají daleko více času na aktivity ve volném čase. Mezikulturní svazky jsou dnes velmi časté. Kulturní rozdílnost může být velmi přitažlivá, protože jiné kultury nabízejí naplnění mnoha neukojených tužeb. Čím je kulturní rozdíl větší, tím více se partneři musí navzájem přizpůsobit. Může to velmi obohatit a rozšířit jejich obzor a zkušenosti, ale čím je kulturní rozdíl větší, tím je naše ochota k přizpůsobení vystavena větším zkouškám.

Z knihy Psychologie lásky, nakladatelství Portál, 2006

Jürg Willi (nar. 16. 3. 1934 ve švýcarském Curychu) Lékař a někdejší ředitel psychiatrické polikliniky při univerzitě v Curychu. V současné době řídí tamní Institut pro systematickou terapii. Byl jedním z průkopníků párové terapie a je autorem několika klasických děl v tomto oboru.

(jk)