Základní elementy tvořivé síly

Výtvarné umění a cítění Romů se dnes zdá být novým, dříve nevídaným jevem. Jeho skutečné kořeny však musíme hledat již v dávné minulosti. I v drsných životních podmínkách Romové věnovali energii snaze o zkrášlení prostředí, v němž přebývali, zejména svých příbytků. Dokladem jsou výtvarně pojaté dřevěné kočovné vozy, které sloužily zároveň jako dům i dopravní prostředek. Také později, když se Romové začali usazovat na jednom místě v trvalých obydlích, si je sami zdobili zvenku i uvnitř barvenými nátěry a malbu doplňovali o jednodušší či složitější motivy dle vlastního přání, fantazie a výtvarných schopností.

Interiéry svých zpravidla jednoprostorových domů pak mnohdy zdobili dekoracemi vlastní výroby, když na ty hotové a „profesionální“ nebyly peníze. Podobně si sami vyráběli předměty votivní, křesťanské symboly, které sloužily k domácímu provozování křesťanské víry.
Tak dnes už „bezejmenní“ autoři provozovali drobné každodenní umění, vyráběli dekorace ze sádry, dřeva, textilu, malováním měnili kuchyňské talíře v ozdoby na zeď; prostor, který je obklopoval, si zpříjemňovali také jinak. Někteří z takových anonymních lidových tvůrců dokonce namalovali svoji představu už i štětcem na plátno, i když jen vzácně. Posledně jmenovaná dílka – obrazy malované na plátně – byly jako doplňky romského interiéru skutečně dosti ojedinělé. Romové neměli běžně možnost dostat se k výtvarným potřebám, ani s nimi neuměli zacházet, proto pro výrobu estetických prvků do svých domovů využívali materiály, které měli po ruce, a které nebylo obtížné získat z okolní přírody.
Zručnost ve zpracování rozličných přírodních materiálů rozvíjeli Romové po staletí díky tradičním rodovým řemeslům a profesím.

KOV
Nejtypičtějším materiálem, v jehož zpracování Romové světově prosluli, byl kov. Surovinu získávali druhotně, sběrem použitého železa. Staleté vyzrávání kovozpracujících technik přivedlo některé romské rody k naprosté dokonalosti; zatímco většina tradičních romských kovářů na Slovensku vlivem industrializace svého řemesla zanechala, v západoslovenské Dunajské Lužné (okr. Senec) se hned tři romské kovářské dílny vyšvihly na úroveň uměleckou.

DŘEVO
Zpracování dřeva se tradičně věnovali tzv. korytáři (výrobci koryt a dřevěného nádobí), kteří přicházeli na Slovensko a do českých zemí z Balkánu, respektive z jeho rumunskojazyčné oblasti.Výrobci užitkových nádob si pro své potěšení jistě i v minulosti občas vyřezali předměty jen na okrasu, nebo ozdobným prvkem opatřili jinak účelový výrobek. Práce se dřevem, cit pro tento materiál, ale také hudební nadání a profese aktivních hudebníků přivedla některé Romy k opravám, ty nejzdatnější pak i k výrobě hudebních nástrojů. I když se častěji jednalo o jednoduché kousky s dekorativními řezbářskými prvky, zajímavé spíše zdobením než zvukem, tu a tam se mezi romskými opraváři hudebních nástrojů objeví i prvotřídní výrobce. V Brně jím je Alojz Horváth.
Romové také zpracovávali proutí, kukuřičné šustí, slámu; z proutí vyráběli koše, dnes již i nábytek a jiné předměty dekorativní povahy, ze šustí ženy splétaly rohože, figurky, ze slámy opálky a také rohože.

HLÍNA, KÁMEN…
Romové tradičně pracovali i s hlínou: od středověku snad jako hrnčíři, ale dodnes z jílu vytlačují do forem nepálené cihly – kotovice (romsky valki), dříve vyráběli i cihly pálené.
Dokonce ani kámen nebyl Romům zcela cizí, celé romské rodiny včetně žen a dětí si vydělávaly na živobytí roz tloukáním kamene na drobný štěrk. Po celodenním „burkování“ (tlučení palicí do kamene) po nich zbyla velká hromada drobného kamení, které se používalo ke zpevňování cest a stavbě silnic.
Tradiční rozdělení rolí v romské rodině určovalo ženě péči o děti, muže, rodinu a jejich společné útočiště – obydlí. Mnohá romská žena snila o útulném domově, i když třebas na kolech, a tak si jej po svém vytvořila. Zejména ženy žijící usedle využívaly svých zkušeností s ručními pracemi. Na Slovensku výhradně Romky tkaly na malých stávcích – „krosnech“ – šňůrky, které se podle nich také nazývaly cikánské tkanice; pletly rohože a koberečky ze zbytků látek (tzv. randošky), vyšívaly nebo šily na zakázku.
Práce zde představované jsou dílem řemeslníků a prostých lidových tvůrců, chtějí naznačit, jaké asi byly skutečné počátky vzniku romského výtvarnictví v podobě, v níž se rýsuje dnes. Tito lidoví výrobci nepřekročili rámec své rodiny, rodu, pro jehož radost a potěšení svá dílka výhradně zhotovili.
Na rozdíl od mnoha dalších autorů, z nichž mnozí ještě také splňují kritéria lidové tvorby, o těchto téměř nic nevíme. Jejich díla jsou ojedinělá a vypovídají spíše o snaze dekorovat si životní prostor, než o soustavné výtvarné tvorbě či o touze vyjádřit neodbytné myšlenky a názory.

Z katalogu Sbírky Muzea romské kultury

SBÍRKY MUZEA ROMSKÉ KULTURY

Romští autoři
Výtvarné umění přírůstky 1991–2005
Katalog obsahuje barevné fotografie výtvarných děl, kterých je celkem 971. Publikace o 190 stranách představuje více než čtyři desítky romských autorů zejména z prostoru bývalé československé federace; tím se stává prvním a také jediným přehledem o výtvarném umění Romů.

Knihu zakoupíte za výhodnou cenu 180 Kč buď přímo v Muzeu romské kultury, Bratislavská 67, Brno.
Nebo si ji můžete objednat na dobírku telefonicky na číslech: 545 571 798, 545 211 411, nebo emailem: sekretariat@rommuz.cz, knihovna@rommuz.cz.

Úplný seznam literatury na prodej naleznete také na webových stránkách muzea (v odkaze Muzejní obchod): www.rommuz.cz.