Setkání pod názvem Jak se žije Romům aneb Co se musí změnit proběhlo v předposlední dubnovou sobotu v prostorách rokycanské sokolovny pod záštitou Evropské sjednocené levice / Severské zelené levice.

V pozvánce, které rozesílala Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), stálo: „Jedná se o konferenci, jejímž cílem je řešit otázku romské problematiky ČR. Tato akce je jedinečná v tom, že chceme, aby se do řešení zapojila většina romské komunity. Aby se konečně o svůj život začali zajímat. Aby otázku života Romů a jeho zlepšení řešili Romové. Protože účast přislíbila delegace Evropského parlamentu, která má za cíl zmapovat život Romů v ČR, bude jistě co řešit a o čem mluvit. Tato konference by měla odstartovat evropskou pomoc, ovšem musí být zřejmé co a kdy řešit. Jde o stanovení priorit a dopadu konkrétní pomoci.“
Zapojení většiny romské komunity do společenské diskuse o řešení problémů romské komunity je zajímavá, avšak nereálná ambice, pokud se tak děje někde v rokycanské sokolovně. Takový „jedinečný“ záměr se však míjí praktickým účinkem v momentě, kdy se podobných projektů ujímají v předvolebním čase komunisté, kteří tvrdí, že se nejedná o politickou akci, a kdy se na podobných akcí účastní lidé, kteří propagují zachování vepřína v Letech. Podruhé se míjí účinkem proto, že problémy romské komunity již byly formulovány a jsou průběžně popisovány nejen krajskými romskými koordinátory a romskými poradci, ale především romskými organizacemi a samotnými Romy. Mapování problémů, jimž Romové v ČR čelí, probíhá již mnoho let prostřednictvím práce domácích i zahraničních romských organizací – to, co je potřeba řešit, ví ti, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají. Koneckonců to vyplývá i z Koncepce integrace romské komunity či z Národního akčního plánu sociálního začleňování. A potřetí se míjí účinkem, když tvrdí, že na jednom takovém setkání lze stanovit priority a kritéria dopadu pomoci, jako by delegace Evropského parlamentu v zastoupení jednoho jediného člověka, Miroslava Ransdorfa, byla schopna ovlivnit příliv peněz z Evropských strukturálních fondů.
Zajisté je dobré pořádat akce, kterých se mohou účastnit řadoví Romové, nezapojení do žádných organizací či hnutí, a veřejně hovořit o tom, co je v životě trápí. Na druhou stranu je však amorální, pokud politické strany pro své předvolební kampaně využívají skutečnosti, že jsou jisté skupiny obyvatelstva znevýhodňovány a diskriminovány v různých oblastech veřejného života. Zde se zřejmě organizátoři snažili opít romské účastníky „chlebíčkem, řízkem a pětistovkou za cestovné“ a navnadit je na večerní vystoupení skupiny Kale, které proběhlo v závěru setkání. Takové akce jsou spíš jen gestem, jen takovým předvolebním „plácnutím do vody“.
Počínání moderátorky celé akce, Heleny Suché, která působí rovněž jako vedoucí kanceláře europoslance Miroslava Ransforfa, napovídalo, že s důstojnou a nearogantní komunikací s lidmi má pramálo zkušeností. A pokud ano, empatií zrovna neoplývala. Diskusní část, při níž vystoupilo s konkrétními dotazy několik romských mluvčích z řad terénních sociálních pracovníků, učitelů romské vyšší školy sociální, pracovníků romských nevládních neziskových organizací i občanů, vedla spíše konfrontačním tónem. Delegování jisté dávky odpovědnosti na ty, kteří potřebují pomoc, je v pořádku, avšak ne v případě, že se předem předpokládá neochota a liknavost ze strany potřebných (v tomto případě Romů). Tak to alespoň na zmíněné akci několikrát vyznělo. Hojná účast Romů, kteří své problémy chtěli řešit i o víkendu a přicestovali kvůli tomu do Rokycan, spíš svědčila o zájmu a ochotě lidí aktivně se zapojit a pokusit se současnou situaci změnit k lepšímu.
Jako neprofesionální, mystifikující a společensky a morálně nepřijatelné se pak jevilo, když si romští účastníci měli vybrat, zda zrušit vepřín a vybudovat pomník, či zda tyto peníze investovat do vzdělávacích programů. Museli si snad někdy Neromové vybírat mezi vybudováním památníku v Terezíně a vzděláním? Copak lze vzít peníze z jednoho resortu a jen tak jednoduše je dát do resortu jiného.
Celá akce svým charakterem bohužel připomínala spíš předlistopadový sjezd komunistické strany, určitý počin ze strany organizátora, který ví, že na akci bez jakékoli koncepce se nedá vlastně nic domluvit či vyřešit a podniknout konkrétní kroky ke zlepšení situace.

Redakce RH posoudila úroveň diskuse tohoto setkání a došla k závěru, že byla mimořádně pokleslá, a to zejména ze strany moderátorky, která ji nedokázala řídit s nadhledem, byla mimořádně netaktní a formulovala závěry, které ji nepříslušely. Stejně tak redakce nepokládá za žádoucí zveřejňovat odpovědi a názory europoslance Ransdorfa, které jsou směsí polopravd, dohadů a zkreslení vedle pomluv. Při vší úctě a zdvořilosti i ocenění dobré vůle pořadatelů a diskutujících se nelze zbavit dojmu, že průběh setkání nevycházel z reálné politické situace. Naopak vycházel z falešného předpokladu výkonných možností KSČ, které jsou nulové a situaci Romů v ČR nemohly nikterak přispět. Byl to tedy jen pláč nad rozlitým mlékem.

(red)