Moc chci mít syna u sebe

Irena Dunová (51) se narodila ve slovenských Michalovcích, ale již 34 let žije v Plzni. V současné době nemá kde bydlet, a to přesto, že její dvě dospělé děti – dcera a syn – jsou postižené. Navíc má v opatrovnictví devítiletého vnuka, syna své postižené dcery, která byla uznána za nesvéprávnou. Naší redakci řekla:

Můj bývalý manžel dostal nabídku na odkoupení bytu – byli jsme v tu dobu už rozvedení. Vrátila jsem se tehdy z Anglie od příbuzných a ze dne na den jsem se ocitla na ulici. Požádala jsem tenkrát o přidělení bytu, ale neúspěšně. Před devíti měsíci mi nabídli ubytování v ubytovně, které jsem přijala. Neměla jsem kam jít.
Jsem v částečném invalidním důchodu a abych pokryla všechny potřebné náklady včetně léků a nájmu, doplácejí mně do životního minima. Dostávám na důchodě ale tak málo, že si nemohu dovolit platit podnájem.
Na ubytovně je však velice striktní režim. Na vnuka, které ho mám v opatrovnictví, nemůžu ani zakřičet, když je venku a mám o něj strach. V prostorách se totiž nesmí zvyšovat hlas. Ubytovna se navíc nachází v prašném prostředí, v sousedství továrny Škoda, což velice neprospívá zdravotnímu stavu vnuka – je silný astmatik a musí pod mým dohledem dvakrát denně inhalovat. Nemám ale pro něj inhalátor, a tak mu dávám vdechovat páru z horké vody a na topení dávám v zimě mokré hadry.
Co mne však nejvíc trápí, je to, že můj postižený syn nemůže jít bydlet ke mně. Je hospitalizován už patnáctým rokem v psychiatrické léčebně v Dobřanech. Je na mně citově závislý a když mně nevidí, ubližuje si. Ke štěstí mu stačí, když jsem u něho třeba jen deset minut. Byla bych proto moc ráda, kdybych se o něj mohla starat sama aspoň o víkendech. Do léčebny za ním dojíždím každý víkend, ale chtěla bych ho mít u sebe. Ubytovna je však nevyhovující a navíc mi vedení nedovolí, abych si ho tam brala. I s návštěvami je to problematické: jsou povoleny jen od 15 do 17 hodin. Pokud se u mne někdo zdrží, okamžitě mě vyvolají na vrátnici, aby mne upozornili, že jsem porušila domovní řád.
Podala jsem žádost o byt, už mi bylo ale několikrát řečeno, že nemáme nárok, protože jsme prodali byt. A to přesto, že jsem listinami doložila, že jsem tam v době prodeje nebyla hlášena. Jeden byt mi nabídli, byl však nevyhovující, bez vody a záchodu. Odmítla jsem to kvůli synovi, protože se pomočuje – přece pokud chci o něj pečovat aspoň o víkendech, musím k tomu mít podmínky. Toto odmítnutí teď ale slouží úřadům jako důvod k tomu, aby mi řekly, že nemám na byt nárok.