O situaci paní Gabriely Klempárové (35) z Prahy jsme čtenáře Romano hangos informovali loni v čísle 5 .Tehdy neměla se svými čtyřmi dětmi kam jít – na ulici byla od srpna 2004. Vbourala se nelegálně do zapečetěného bytu v žižkovském domě pro neplatiče a nastěhovala se tam i s dětmi. Ve stísněných prostorách a velice špatných hygienických podmínkách všichni žili do doby, než odtud byli na popud městské části vystěhováni. Paní Klempárová vypráví, jak jí byl po vystěhování nakonec přidělen byt:

Po vaší první návštěvě loni v červnu a následném zveřejnění mého příběhu v Romano hangos se vše dalo do pohybu. Úřady i organizace se o můj případ začaly víc zajímat. Podařilo se mi sice sehnat podnájem, ale byl pro mě neúnosně drahý. V září pak proběhla na bytovém odboru komise, kde mi přislíbili, že bych eventuálně mohla dostat byt. Ten byl ale v dezolátním stavu, a tak bylo zapotřebí udělat opravy. Nastěhovala jsem se sem k 1. lednu 2006. Přestože je pro pět lidí dost malý, jsem ráda, že ho máme. Byly tady špatné wafky a špatná karma. To vše jsme na vlastní náklady nechali opravit. Museli jsme také vybudovat patro, abychom se sem vešli – nahoře spí děti, dole já. S elektrikou a plynem za byt platím dohromady pět tisíc měsíčně.
Přes veškeré nedostatky jsem ale vděčná, že máme kde složit hlavu. Navíc je tato lokalita mnohem čistější a klidnější – ačkoli se jedná o stejnou městskou část, tedy Žižkov, nelze to s předešlým bydlištěm v domě pro neplatiče srovnávat. Děti to mají teď do školy mnohem dál a musejí dojíždět, ale i za tu cenu jsem ráda. Nedávno jsem se na schůzi nájemníků dozvěděla, že se má tento dům privatizovat. Většina nájemníků má finance na odkoupení bytů a vytvoření družstva, já ne. Doufám, že nám nevzniknou další potíže nejen kvůli privatizaci, ale i proto, že jsme Romové.
Vlastně už když jsme se nastěhovali, měli jsme během několika dnů na dveřích nalepené lístky, abychom dodržovali klid a nebouchali dveřmi. Dveře ale špatně dovírají, tak co s tím máme dělat. Když jsem šla několikrát na půdu, stalo se, že se okamžitě začali ozývat sousedé a křičeli, že prý moje děti běhají po domě.
Nyní tu bydlí čtyři romské rodiny. Na schůzi nám bylo místopředsedou družstva naznačeno, že si nájemníci nepřejí, aby v tomto domě bydleli Romové. A to přesto, že nejsme problematická rodina a chováme se slušně. Moje kamarádka, která na vzpomínané schůzi byla rovněž, si to ale nenechala líbit a ohradila se. Dopadlo to tak, že se jí nakonec místopředseda omluvil.