Barman R. Volkmer a majitel herny Bonver Michal Novák v Přerově surově zmlátili své romské hosty Marka Ištánka (22 let) a Vladimíra Jano (26 let), a jednoho z nich navíc okradli o mobilní telefon. Vladimír Jano, předseda Romského sdružení mládeže v Přerově, projel svou stezkou smrti v kufru auta, zbitý, v bezvědomí, svázaný na rukou a na nohou, s ucpanými ústy a zavázanýma očima. Probral se až v řece Bečvě, kam ho hodili barman a majitel herny Bonver. „Mysleli si, že už mě zabili a chtěli za sebou zahladit stopy,“ vysvětluje si Jano důvody, proč skončil ve vodě.

Pistole místo piva
Vladimír Jano (na snímku) nám popsal celý příběh takto: Doma jsme měli rodinnou oslavu a popíjeli jsme. Já a můj bratranec Marek Ištánek jsme se rozhodli, že půjdeme do herny Bonver na pivo. Opilí jsme nebyli a věděli jsme, co děláme. Objednali jsme si dvě malá piva, která jsme hned zaplatili. Když jsme si objednávali další, barman žádal klubovou kartu. Zaraženě jsem se zeptal: ‚Jak je možné, že nám prodáte jedno pivo a když si objednáme další, chcete klubovou kartu?’ Barman trval na svém. Řekl jsem: ,No dobře, klubovou kartu nemáme, ale chtěli bychom si ji zařídit.’ Prý není pro Cikány, dostalo se mně odpovědi. Tak jsem chtěl vidět knihu členů klubu a zajímala mě také kapacita herny. Barman stále opakoval, že to není pro Cikány a já se dožadoval vysvětlení, proč jsme pro něho najednou takový odpad. Chvíli jsme se slovně napadali, poté barman vytáhl pistoli a namířil ji na nás, zároveň někomu telefonoval. Neměl jsem tušení komu, ale po chvíli přišel majitel herny pan Novák ještě s nějakou další osobou a zeptal se: ,Který to byl?’ Barman ukázal na Marka a oni ho začali ihned bít. Chtěl jsem se bratrance zastat, ale on opět vytáhl pistoli, natáhl a řekl: ,Ty se do toho nepleť!’ Když s bitím konečně přestali, vyběhli jsme oba ven. Tam Marek zjistil, že mu chybí mobilní telefon. V duchu jsem si říkal, že když mě nebili, tak mi ho určitě dají. Ani jsem potom nedořekl, že to nebudeme hlásit policii, telefon vyhodili na ulici, mě zavřeli uvnitř a začali mě bít. Protože jsem se bránil, zatáhli mě na záchod a tam mě dorazili. Upadl jsem do bezvědomí a probudil jsem se svázaný v kufru auta. Měl jsem svázané ruce, nohy, oči, ústa a cítil jsem, že nemám boty. Kufr byl malý, sotva jsem se do něho vlezl. Byl jsem otočený na boku a po chvíli jsem cítil, že mi přestala proudit krev do ruky, zato se spustila z nosu. Opět jsem omdlel. Probudil jsem se, když auto zastavilo. Barman s majitelem mně odkryli oči, ale já jsem byl stále jako omráčený a světlo mě úplně oslepilo, bylo už totiž ráno. Zase mě začali bít a já znovu omdlel. Probral jsem se až když jsem ucítil velkou bolest celého těla – to mě hodili do vody, kde bylo kamení, na které jsem dopadl. Byl jsem rozvázaný, ale jak jsem se dostal z vody ven nevím, protože neumím plavat. Hloubka tam byla nejméně dva metry. V šoku jsem se dostal na silnici, postavil se doprostřed a marně se pokoušel někoho zastavit. Kolemjedoucí cyklista mně nakonec poradil, kterým směrem je Přerov. Dvě hodiny mně trvalo, než jsem ušel devět kilometrů do Troubek, do nejbližší vesnice. Bylo to zrána, byl jsem mokrý a byla mi zima.

Z Bečvy zpátky do herny
Najednou na mě troubil taxikář – známe se, občas mě vozil po Přerově. Dostal jsem strach: takovou dobu jsem stopoval, nikdo mi nezastavil a teď se objevil z ničeho nic taxík. Přesto jsem nastoupil a řidiči jsem řekl, že jsem jel na kole a někdo mě přepadl. Lhal jsem, protože jsem si myslel, že je spolčený s lidmi z herny. Dovezl mě do Přerova, ani nechtěl peníze za svezení. Zamířil jsem do jedné herny za kamarády, abych jim řekl, co se mi stalo. Potom jsem šel zpátky do Bonveru a barmanovi dal facku. Lidem, kteří tam seděli, jsem pověděl, co se mi stalo a barmanovi jsem řekl, že za vše může on. Pak jsem vše nahlásil na policii a vyhledal lékařskou pomoc. (Lékařská zpráva uvádí povrchní poranění vlasové části hlavy, zhmožděná stehna, hematomy, povrchní oděrky.) Policisté za mnou přišli až do nemocnice a začali tam se mnou sepisovat, co se stalo. Doktorům jsem podepsal reverz a vrátil se na policejní služebnu. Policisté mě naváděli, abych si obvinění rozmyslel, protože když vyjdu ven, může se mi něco stát. ,Kdybych měl mít problémy, tak vy mně ani nezaručíte ochranu?’ zeptal jsem se. Snažil jsem se odtamtud odejít, chtěl jsem si vzal léky – dva dny jsem nespal, měl jsem teploty, chtělo se mi zvracet a měl jsem obrovské křeče. Drželi mě pod nátlakem jako obviněného. Byl jsem ochotný přijít kdykoliv zpátky a říct všechno, co budou potřebovat, co jsem jim v nemocnici nestačil říct. Drželi mě tam asi pět a půl hodiny. Byl jsem opravdu na dně. ,Jestli mě nepustíte, nastanou problémy,’ prohlásil jsem. Když jsem se konečně dostal ven, šel jsem za panem Kokym, předsedou Sdružení národnostních menšin, abych mu vylíčil, co se mi stalo. Ten se spojil s panem Polhošem, předsedou představenstva Sdružení romských podnikatelů a soukromníků a teprve poté se začaly věci hýbat. O případ se zajímá rovněž konzultant Evropského střediska pro práva Romů Markus Pappe; s jedním z postižených Romů – s Vladimírem Jano – Pappe již hovořil a nabídl mu právní pomoc.
Mám pořád strach, denně mi vyhrožují nějací lidé z jedoucího auta, že zabijí mě a každého Roma, kterého potkají, podřežou, ženy i děti. Bojím se o svou rodinu. Myslím si, že jde o partu lidí z herny Bonver.
Také Vladimírův bratranec Marek Ištánek, s nímž jsme mluvili, přiznal, že má strach. Lidé z herny Bonver jsou v Přerově známí velkým vlivem, agresivitou a brutalitou.

Především klid a rozvahu
Rudolf Koky, předseda Sdružení národnostních menšin v Přerově, oba napadené Romy psychicky podporuje, pomáhá a usměrňuje. A také uklidňuje ty přerovské Romy, kteří jsou odhodláni vzít spravedlnost do svých rukou. Důsledně udržuje kontakt s policií a dbá na průběh vyšetřování. Připomněl, že v herně Bonver byl svědkem už jednoho napadení:
Přišli tam dva Romové, bavili se a za chvíli slyším, jak chtějí po majiteli, aby jim vrátil klíče od auta. A on na to: Držte huby. Oni: Proč? Chceme své klíče od auta. Majitel k nim přistoupil blíže a hned jim oběma dvě natankoval. Jeden z nich stačil utéct, já jsem tam zůstal, protože jsem chtěl vědět, jak to vlastně dopadne. Není vám to trochu blbý? zeptal jsem se. A majitel na mě: A vy jste kdo? Mezitím přišla policie, protože je poslal Rom, který stačil utéci. Policisté chtěli vědět, co se tam vlastně stalo. Vylíčil jsem jim, co jsem viděl, ale jak to dopadlo, už nevím.

Případ šetří policie
Když jsme v Přerově zjišťovali okolnosti této neuvěřitelné události, chtěli jsme si poslechnout rovněž druhou stranu. Nepodařilo se nám to: oba muži byli v cele předběžného zadržení. Od Danuše Sklenářové, tiskové mluvčí přerovské policie, jsme se později dověděli, že:
„Policie zahájila vyšetřování pro podezření z trestných činů výtržnictví, omezování osobní svobody a nebezpečné vyhrožování. Majitel baru M. N. byl 5. srpna zadržen a umístěn v policejní cele a druhý útočník R. V. byl zadržen následujícího dne a též umístěn v cele předběžného zadržení. Policie dala návrh na vzetí do vazby, ale státní zástupce neshledal důvody vazby, proto byli oba muži propuštěni na svobodu.“ Z písemného sdělení policie vyplývá, že u obou pachatelů je zkoumán i rasový podtext.
Na 150 přerovských Romů nesouhlasí s tím, z jakých trestných činů byli oba muži obviněni. V sobotu 3. srpna se shromáždili před barem Bonver, rozhodnutí vzít zákon do vlastních rukou. Slovně napadali majitele a obsluhu baru, vyhrožovali jim fyzickou likvidací. K žádnému útoku však z jejich strany nedošlo. Policie v tomto případě provádí šetření pro podezření z trestných činů výtržnictví a nebezpečného vyhrožování.
Katka Danyiová