Paní Milena Škorupová je moje sousedka z vedlejšího paneláku a členka samosprávy nájemníků v OrlovéLutyni. Věděla, že jsem externím redaktorem Romano hangos, a proto se na mne obrátila.
Narodila se v Břeclavi, ve dvaceti letech se provdala a přestěhovala do Orlové. Dvanáct let pracovala v třídírně uhlí na Dole Bezruč v Ostravě, poté čtrnáct let ve Vítkovicích jako pomocná kuchařka. Říká, že kdyby v podniku nedošlo k organizační změně, byla by tam pořád. O práci se neustále zajímá. Ukázala mi potvrzení, které dokládá sociálnímu oddělení v Orlové, aby mohla dostat podporu 3800 Kč. Bydlí v městském bytě 1+1 se svým druhem Janem Klempárem, který též žije z podpory v nezaměstnanosti. V kuchyni, kde sedíme, je čisto a útulně.

Paní Škorupová, proč jste se na mne obrátila?
Protože se cítím mezi některými nájemníky diskriminována. Nikdy jsem neměla žádné problémy s gádžama. Dovedu se přizpůsobit i komunikovat. Od narození jsem vyrůstala v prostředí, kde bylo více gádžů než Romů.

Vás něco trápí?
Ano. Když za mnou přijedou děti nebo vnuci, nevěsta, sestra, již to lidem tady vadí. Jedna nájemnice vyhazuje moje návštěvy z paneláku ven, že tady nemají co hledat, že na nás sepíšou petici.

A proč?
Někteří nájemníci tvrdí, že se neumíme s druhem přizpůsobit. Veškerý nepořádek připisují nám, ale my takoví nejsme. Proč bych měla trpět za to, co není pravda? Jedna starší paní si myslí, že od nás má cigaretový popel a mastnotu na okenním parapetu. Bydlí o dvě poschodí níže. Proč nemá popel a mastnotu paní pode mnou? My s druhem kouříme v kuchyni a používáme popelník. Nejsme degeši (pozn.: název pro Roma, který je svým chováním a způsobem života na nejnižší životní úrovni z pohledu Romů, jde spíše o hanlivý název), abychom nedopalky házeli ven z okna. To skutečně neděláme.

A co dál? Jaké jiné problémy prožíváte?
Dělají všechno proto, aby nás vystěhovali, aby tady nebydlel ani jeden Rom, jen oni. Pravidelně platíme nájem. Když máme venkovní úklid, tak ho pravidelně dělám. I když nemám úklid, tak druh například zamete sklepní prostory, aby byl klid mezi sousedy. Když se objeví nedopalky z cigaret ve sklepních prostorách nebo pod okny z jedné nebo druhé strany paneláku, tak je to na nás, i když máme okna jen na jednu stranu. V den přistěhování jsem zažila velice nepříjemnou věc. Domovnice stála před vchodem s domovním řádem a dávala mi pokyny v chování a dodržování řádu. Říkala jsem jí, že jsem se sem nepřistěhovala z pralesa, ale že jsem kultivovaná a vím, co je mou povinností. Říkala mi, že když za mnou přijede návštěva, například vnuci na týdenní návštěvu, že je musím přihlásit na úřadě.

Asi se necítíte svobodně, mám pravdu?
Ano. Lidé na Silvestra chtějí oslavovat. Tady to nejde. Hned někdo říká, že noční klid je od dvaadvaceti hodin. V jiných panelácích se lidi baví. Nebo když máte narozeniny. Nemůžete to slavit, protože mi hned sousedi klepou na dveře, že je to ruší.

A kolik lidí si tak u vás stěžuje?
Je to jedna paní. Před tím tady byla domovnicí.

Nesnažíte se s ní spřátelit?
Snažím, ale marně. Ona již jiná asi nebude.

Chtěla byste se odstěhovat?
Ne, já se necítím, že bych byla nějaká méněcennější. V Orlové jsem prožila třicet čtyři let. Bydlela jsem na různých místech i na ubytovnách, ale se sousedy jsem vždy vycházela. Chtěla bych, aby nás lidi nechali žít, aby ke mně a mému druhovi neměli námitky. Velice nás to obtěžuje. My se o soužití snažíme a chceme vycházet s každým slušně.

Text a foto Laco Trnčík