V poslední době byla fonotéka Muzea romské kultury v Brně, která mapuje hudebnost Romů v celé její šíři, obohacena o nové zajímavé nahrávky.
V roce 2005 vydalo brněnské vydavatelství Indies records již v pořadí druhou desku skupiny Triny. Kapela vychází především z barev tří ženských vokálů. Hlavními protagonistkami jsou Iveta Kováčová, Jana Procházková a Dagmar Podkonická. Album Aven se proti tomu předešlému odklání od elektronických nástrojů, samplů a smyček a více se hlásí k přirozenějšímu zvuku akustických nástrojů. Celkově je subtilnější a více vyznívá v detailech. Charakteru vokálů všech tří zpěvaček takové pojetí rozhodně sluší více. Vokální aranžmá Ivety Kováčové si vkusně pohrává s jednotlivými motivy romských písní. Vše se děje s nadhledem a přirozenou hravostí.

Pod stejnou značkou vyšlo v roce 2006 album kapele, která v poslední době prodělala velký skok v souvislosti s jejím povědomím u hudební veřejnosti. Natočila povedený debut Baro Drom a dostala prestižní ocenění hudební akademie Anděl. Gipsy Goes To Hollywood, to je název druhé oficiální desky brněnské sestavy Gulo čar. Při jeho poslechu vás samovolně napadají slova jako muzikantský nadhled, nesamoúčelná virtuozita, samozřejmost a v neposlední řadě pracovitost. Ano, pracovitost a dotaženost každé písně, promyšlenost přediva jednotlivých rytmických i melodických struktur, to byla přednost Gulo čaru od počátku jeho existence. A další výsada, kterou jsem již zmiňoval několikrát: Tato kapela má rytmiku, kterou můžeme bez sebemenších zaváhání zařadit do „škatulky“ světová.
Ke světovým nosičům, které se podařilo Muzeu romské kultury získat, patří například CD francouzského vydavatelství Atema. To vydalo v roce 1999 nahrávku kapely Note Manouche. Jedná se o specifickou podobu jazzu hranou Romy. Kapelu tvoří akordeon, sólová kytara (na tu hraje Mandino Reinhardt, což mnohé napovídá), kontrabas a dvě rytmické kytary. Tedy klasické akustické obsazení. Hudba tohoto souboru je nekonečné barevná, instrumentálně vyzrálá a velmi příjemně poslouchatelná. Můžete ji poslouchat jako kulisu v kavárně, ale také soustředěně doma a obdivovat se instrumentální zralosti a prokomponovanosti jednotlivých skladeb.

Tomáš Šenkyřík,
Muzeum romské kultury