PRAHA, OLOMOUC – Čeští školáci mají jen malé povědomí o zvycích, původu nebo dějinách národnostních a náboženských menšin, které žijí na území České republiky. Vyplynulo to z výzkumu Martiny Ciché z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V odpovědích na otázky se často dokonce projevovaly rasistické nebo xenofobní postoje. V roce 2002 se podobného výzkumu zúčastnilo 833 žáků základních, středních a vyšších odborných škol.

Nejvíce rasistických postojů se podle Ciché u studentů objevilo v odpovědích týkajících se Romů a Arabů. Cichá soudí, že se tak u studentů odráží negativní vztah k menšinám, který má i dospělá populace. I dřívější výzkum, kterého se zúčastnilo téměř tisíc studentů různých pedagogických fakult, podle ní ukázal, že budoucí učitelé mají nejhorší vztah k Romům. Problematické byly jejich postoje také k Vietnamcům a Arabům.
Na otázku po původu Romů dokázala správně nebo alespoň částečně správně odpovědět asi polovina dotázaných. U osmi procent respondentů byla ale odpověď výrazně xenofobní. Žáci středních a základních škol také ve více než 90 procentech případů neměli povědomí o koncentračním táboře v Letech u Písku. Ve válce tam přitom zahynulo podle historických pramenů 326 lidí, převážně Romů. Více než pět stovek vězňů odsud bylo odvezeno do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
Dvě třetiny z dotázaných žáků základních a středních škol neznalo žádný vietnamský zvyk či obyčej. Aspoň jeden si vybavil každý dvacátý. Čtyři procenta odpovědí měla výrazně xenofobní nebo rasistické rysy. Vietnamci jsou přitom po Ukrajincích a Slovácích v České republice třetí největší národnostní menšinou. Podle údajů statistického úřadu jich v ČR loni žilo 36 832.
Relativně největší povědomí mají žáci středních a základních škol podle výzkumu o židovských tradicích a dějinách. Na rozdíl od romského holocaustu jsou studenti podle Martiny Ciché dobře informováni o holocaustu židovském. Co je typické pro židovské náboženství ale věděla jen zhruba polovina dotázaných. Cichá soudí, že žáci a studenti nemají dostatečné znalosti a vědomosti o odlišných kulturách. „Domnívám se, že se o multikulturní výchově zatím především hovoří. Je však potřeba ji přenést i do praxe.“

(podle MF Dnes, 6. 6. 2006)