Vítězem voleb se stala strana ODS a v tomto smyslu dopadly volby podle očekávání. K sestavení vlády byl prezidentem již v pondělí 5. června vyzván šéf vítězné strany Mirek Topolánek. Sestavit vládu je však jedna věc a dosáhnout její podpory v Parlamentu je věc druhá. A to je oč tu běží. Protože počet poslanců, kteří podporují tzv. levici (ČSSD a KSČM) a pravici (ODS, KDUČSL a Strana zelených) je totožný. V tomto smyslu dopadly volby naprosto nečekaně.
Dá se říci, že i ČSSD byla velmi úspěšná a nemusela by se stavět na zadní, kdyby její předseda Jiří Paroubek neměl přemrštěné ambice, do kterých zapletl celou stranu k její škodě. Dost možná, že se nějaký poslanec ČSSD postaví na zadní a spočítá mu to. Být sociální demokrat, styděl bych se za něj.

Z logiky věci vyplývá, že vláda vytvořená ze zástupců pravice může být podpořena v Parlamentu jen náhodou, že se nějaký poslanec z levé fronty nedostaví k hlasování (třeba že se společensky unaví – a to bych mu nepřál, co by se s ním stalo) nebo tak, že pravá strana politické scény přemluví nějakého poslance z levé strany k podpoře (a takovému zrádci bych to také nepřál, co by s ním veřejné politické mínění učinilo). V politické řeči to znamená, že Mirku Topolánkovi nezbývá nic jiného, než aby připustil jednání i se zástupci ČSSD, což ovšem Jiří Paroubek, šéf levé strany politického spektra zástupců, kteří se dostali do Parlamentu, v tomto okamžiku zcela vylučuje.
Zajímavá situace, patová, těžko předvídatelná, že k takové plichtě došlo.
Nic nového jsem zatím neřekl. A neřeknu ani dál, když povím, proč k té shodě došlo. Lidovci totiž získali velmi malou podporu, což je špatné nejen pro ně, ale i pro všechny rozumné lidi, kteří si přejí další demokratický a solidní vývoj po volbách. KDUČSL je strana, která v těchto volbách prohrála ke škodě nás všech.
Jiří Paroubek nám ve svém těsně povolebním projevu ukázal, zač by toho mohl být loket. Velmi malou podporu získali komunisti – a to je zase dobře. Voliči přece jen ukázali ve své většině, jak si to v ČR dál představují a hlavně šli volit. Dobré je, že se v Parlamentu objeví zelení, byť je jich jen několik málo. Škoda, že mezi nimi není Standa Penc, s tím by se dalo dobře mluvit, i když očekávání by nemohla být přemrštěná.
Tolik obecně a jen pro začátek. Již zítra může být vše jinak a není vyloučeno, že se můžeme dočkat také nových voleb. To už by výsledek ale byl zcela jiný. Získali by na něm komunisti, protože většina lidí by asi znechuceně už po druhé v krátkém čase k volbám nešla. A to už by komunisti účast na veškerém dění měli mnohem větší. To raději nechtějme!
Přejme si, ať se Topolánkovi podaří vytvořit vládu a ať vláda získá v Parlamentu důvěru. Mezi našimi čtenáři je asi jen málo těch, kteří fandí ODS, ale pro každého z nás je lepší, když máme řádně vytvořenou vládu než bezvládí, nebo tzv. úřednickou vládu bez politické podpory. Taková vláda by byla slabší než ta Topolánkova – a ta bude také setsakramentsky slabá. Jinými slovy: nepodaří se jí proti opozici prosadit svůj program. Ten spočívá mimo jiné v tom, že by usilovala o zrušení toho, co bylo již dříve přijato. To je svým způsobem jistý druh destrukce a před tím nás bože ochraňuj.
Tak co si z toho my obyčejní lidé máme vybrat? A co to vše může znamenat pro Romy, za něž naše noviny v rozumné míře hrají? Můžeme být rádi, že v ČR funguje demokracie a ta přece jen dává své jistoty, byť chleba lacinější nebude. Ale nebude také dražší a bude ho dost pro všechny. Dál se uvidí – za měsíc budeme chytřejší a zase si to řekneme.

Karel Holomek