Ve čtvrtek 25. května se v pražském klubu Roxy uskutečnil zahajovací koncert osmého ročníku mezinárodního romského festivalu Khamoro 2006.
Představily se na něm soubory ze čtyř zemí Evropy. Celému večeru předcházelo již tradiční defilé všech účinkujících. Průvod se shromáždil na Václavském náměstí, odkud vyšel směrem ke Staroměstskému náměstí. Cestou se kolemjdoucím nabízel pohled na zpívající a tančící romské soubory. Na několika málo metrech čtverečních se míchaly, srážely a doplňovaly melodie a rytmy reprezentující různé romské hudební tradice. Energický step španělského flamenga jakoby zdálky dobarvila a nahodile doprovodila olašská, rytmicky skočná píseň za doprovodu harmoniky a rytmické konve, pak zase na chvíli vyplula tklivá melodie ruských Romů a vzápětí vše překryla balkánská úderná dechovka z Makedonie.

Zahájil Modrý plamen
Večerní část v klubu Roxy odstartoval olašský soubor Kek Lang (Modrý plamen) z Maďarska a předznamenal hudební charakter celého večera, který se odehrával v tradičním, autentickém duchu bez zbytečných fúzí, na které jsme zvyklí u současných etnosouborů (a festivalů podobně zaměřených). Modrý plamen zahájil svůj blok typickou pomalou, táhlou písní – pomalé písně jsou označovány v olašské hudební tradici jako louke ďíla. Úsporný harmonický doprovod s až „líným“ způsobem kontrování (viola) a naléhavým ženským a mužským vokálem vtáhl ihned posluchače do světa originální olašské melodiky. Pak následovala smršť rytmických úderných písní. Ty jsou v olašské tradici označovány jako khelimaske ďíla – rytmické písně k tanci. Nad velmi jednoduchým až minimalistickým akordickým doprovodem nástrojové sekce se proplétaly vokály celé kapely. Textové útržky se střídaly s rytmickými slabikami a rytmizovanými hrdelními zvuky, které jsou typické pro kolorit olašské písně. Kek Lang hraje v obsazení: zpěv, viola, kytary a konev (jako perkuse). Všichni členové jsou nejen výbornými zpěváky, ale také tanečníky. Svůj blok doprovázeli sólovými tanečními vystoupeními, kterými si velmi rychle získali publikum. Modrý plamen, hudebně v dobrém slova smyslu spřízněný s Kalyi Jag, nepůsobil jako kapela obrážející evropská podia prestižních festivalů world music. V jejich projevu bylo cosi příjemně amatérského a upřímně nestrojeného. Jakoby vás pozvali k sobě domů, posadili se s vámi za stůl a zahráli vám písně, na které mají zrovna chuť. Kek Lang byli důstojným a dobře dramaturgicky zvoleným úvodem celého večera.

Hudba v těle
Jednou z typických podob tradiční romské hudby, se kterou se setkáváme na našem území, je cimbálová muzika. Ta byla v rámci čtvrtečního úvodního večera zastoupena kapelou Gitans z České republiky. Soubor existuje jeden rok. Je ovšem složen ze zkušených muzikantů, kteří působili a působí i v jiných kapelách. Zakladatelem kapely Gitans je Milan Demeter alias Bingač, který působil mnoho let v kapele Bengas jako kytarista a zpěvák. Na cimbál hraje vynikající Filip Taragoš. Zvukovou barvu kapely doplňuje akustická doprovodná kytara, která výrazně podporuje rytmický charakter písní. Soubor hraje tradiční romskou hudbu. Některé z písní upravuje více či méně vlastními aranžmá. Na závěr svého vstupu Gitans pozvali na podium legendárního zpěváka Ladislava Gorala, který na úvod zazpíval halgato Nane čhavo pre ulica some som, a okamžitě si získal publikum. Jeho vokál, který v tom dobrém slova smyslu v záblescích připomněl to nejlepší z Toma Waitse, se uhrančivě vznášel nad potemnělým sálem Roxy. Goral je muzikant, který romskou hudbu prožívá celým tělem, věří jí a je to cítit. Svými pohyby kapelu za zády primoval a ta dýchala tak, jak to píseň a jeho chvilkové rozpoložení vyžadovalo.
Druhou půli večera odstartovala Nadara, kapela z Rumunska, která pochází z malé vesničky v Transylvánii, kde vedle sebe žije romská, maďarská, rumunská a židovská menšina. To vše se samozřejmě promítá do její hudby. Tradiční obsazení, které tvoří většinou housle, viola (brač) a kontrabas, rozšiřují o akordeon, kytaru a alt saxofon. Nadara začala ve zběsilém tempu úvodní instrumentálkou, které vévodil saxofon. Jeho průraznost, rychlé tempo a dvojité staccato, které známe například z podání vynikajícího českého klarinetisty Josefa Krajčoviče, nad přesně rytmizovaným doprovodem, přivedlo posluchače do varu a tance. Potom se objevil na podiu charismatický zpěvák Nadary, jehož barva hlasu prozrazovala, že ví, co znamená probdít několik nocí za sebou a k tomu zpívat. Akordeonistka Alexandra Beaujard zaujala okamžitě publikum svým podivně kolébavým tancem, k němuž se ještě doprovázela na nástroj. Dvakrát se představila v sólovém vstupu jako zpěvačka s intonačně jistým projevem a žensky křehkým vokálem. Nadara je kapelou, která je výborně sehraná a jde velmi dobře rozpoznat, že se nejedná o nějakou sezonní sestavu. Muzikanti dýchají jako „jeden muž“ – jejich program je přesně dramaturgicky vystavěn, postupně směřující k vrcholu.

Ruští Romové tradičně
Poslední kapelou, která vystoupila v rámci čtvrtečního večera, byla Ilo z Ruska. Soubor představil takovou hudbu ruských Romů, která je pro ně typická, a na kterou jsme zvyklí z předešlých ročníků Khamora. Hudebně má Ilo blízko k písním, které zazněly ve filmu Cikáni jdou do nebe. Ústřední postavou souboru je zpěvačka Natalya Buzyleva. Její pevný a charismatický vokál doprovázely akustické kytary společně se sborovými naléhavými vstupy, jak známe z tradice ruských Romů. Ilo zaujalo publikum také výraznou taneční složkou a barevně pestrými kroji.

Tomáš Šenkyřík
Foto: Anna Juránková, Karolína Némethová