Helena Brožová (41) působí rok jako terénní sociální pracovnice Komunitního centra v Liščině, které funguje při Vzájemném soužití. Při naší návštěvě nám vyprávěla nejen o svých bohatých zkušenostech s terénní sociální prací, ale i o tom, jak jí učarovaly romské tradice.

„Nejčastěji řešíme problémy s bydlením, dluhy a exekuce. Ty se rozmohly v posledních několika letech, protože vše je čím dál dražší a Romové už nevyjdou s dávkami. Většinou se jedná o dluhy na nájemném, ale mohou vzniknout i na půjčkách. Pokud vzniknou dluhy na energiích, chodíme s klienty na elektrárnu či plynárnu a snažíme se vyjednat splátkový kalendář. Pokud splátkový kalendář neuznají, dojde k odpojení dodávky elektřiny či plynu, anebo rovnou k exekuci.
Na ostravském magistrátu jsem pracovala skoro dva roky jako terénní sociální pracovnice téměř ve všech lokalitách, kde žijí převážně Romové, snad nejhorší podmínky byly v Mariánských horách. S Romy tam jednají na úřadech nedůstojně, vyhazují je z kanceláří. Odsunuli je ze středu Mariánských hor a objekty pronajali podnikatelům. V důsledku toho byli Romové odsunuti na ulici Železnou, kde žijí ve strašných podmínkách. Zřejmě jsem nebyla příliš loajální k úřadu, a proto jsem tam skončila. V pozici terénní sociální pracovnice pro mne bylo mnohdy těžší komunikovat s úředníky než s Romy.
S Romy pracuji hlavně proto, že jim chci pomoci. Sama mám za manžela olašského Roma.
S rasismem vůči manželovi jste se setkala nedávno v Kauflandu v Mariánských horách. Prodavačka nám arogantně strčila do vozíku, a proto jsem ji požádala, zda by příště mohla říct „s dovolením“. Manžel jí řekl totéž a ona na to pod fousy odpověděla: „No jo, ty černá hubo.“ Šla jsem za vedoucí, abych si stěžovala na chování její podřízené, ale ona mi na to odvětila, že to není možné, že to by nikdy neřekla. Nic se nevyřešilo. Chystám se na prodavačky napsat stížnost.
Na romské kultuře mne oslovila hodně rodinná soudržnost a tradice. To, že si hodně v rodině pomáhají a drží při sobě, když je kdokoli z členů rodiny v nouzi či má problémy. Též si cením úcty k rodičům, která je Romům vlastní. Je pro ně samozřejmostí, že se postarají o své stárnoucí a nemohoucí rodiče a nedávají je do domovů důchodců, jak to často dělají Neromové.
Máme syna a dceru. Manžel dodržuje romské zvyky, má rád romskou kuchyni, obzvlášť perkelt, který umím vařit.“

Jana Kabeláčová