Romským ghettům se „ostatní“ lidé vyhýbají. Nemají ani potuchy, jaký je život v tomto prostředí. Jak začíná cesta do romského ghetta a jak se tam žije, o tom nám vyprávěla třiapadesátiletá žena, matka čtyř dětí a osmi vnoučat.

Příběh její rodiny není výjimečný, naopak, je podobný stovkám dalších. „Bydleli jsme v paneláku a dokud manžel pracoval, tak jsme se nějak drželi. Jenže pak přišel o práci a museli jsme žít z podpory a pak ze sociálních dávek. Chudoba a bída jsou věci, na které jsme si zvykli a dokážeme s tím žít. Když se nám podařilo obstarat něco k jídlu, tak jsme prožili hezký den. Nejdůležitější je, aby se najedla vnoučata, ale ani to není tak jednoduché, jak by si někdo představoval. Chleba nebo rohlíky nejsou zadarmo. Přestože je to nejzákladnější jídlo, i to se obstarává s velkými problémy. Mnohem horší ale je, když nemáte z čeho zaplatit nájem, vodu, elektřinu, plyn a další výdaje na domácnost. Z toho máme největší obavy. Takto už žijeme řadu let a každodenní stres nás velice poznamenává. Zdravotně jsme na to všichni špatně a jsem přesvědčená, že všechny zdravotní problémy máme z neustálých depresí, stresů a obav. Jsme velice zadlužení. Jenže bez dluhů to dneska nejde. Nedostatek je velký a není pro nás šance se z toho dostat. Manžel je částečně invalidní, je mu přes padesát let, takže nemá naději dostat práci. Já jsem na tom úplně stejně. Nejmladší syn pracuje a živí nás, jenže jeho plat stačí pouze na to, abychom zaplatili nejnutnější výdaje na domácnost. Ostatní děti nám pomáhají jak jen mohou, ale samy trpí nedostatkem.“
Je prokázáno, že permanentní psychická zátěž velice negativně ovlivňuje zdravotní stav člověka. V romské populaci se zvyšuje počet osob, postižených kardiovaskulárními onemocněními, cukrovkou a nádorovými onemocněními. Většina romských rodin si prožije své martyrium v podobě permanentních starostí, obav a velké psychické zátěže. Když se dostanou na úplné dno, mnozí pociťují úlevu, protože už nemají co ztratit, a svůj život pouze přizpůsobují existujícím podmínkám. Pak se řídí pravidly, která jim umožní přežívat ze dne na den. Bohužel z takové situace již není východiska, česká společnost Romy odmítá a svůj negativní vztah vůči nim změnit nechce.

Dezider Giňa