Již čtyři roky pracuje pro naše noviny jako externistka milá rozevlátá žena, která jistě zaujme každého, kdo se s ní setká. Dana TeinitzerSarköziová se věnuje dlouhodobě práci pro nevládní organizace, jejím stěžejním tématem však byli vždy Romové. Svůj čas tráví většinou, jak sama říká v lese, čili na venkově, kde se cítí nejlépe.

Díky znalosti života na venkově i ve městě si myslí, že hlavním rozdílem mezi Romy na venkově a ve městech je přístup k práci. Na venkově je většina obyvatel donucena tak či onak pracovat (a nejde o Romy, ale o všechny obyvatele venkova), kdežto ve městech se motivace k práci vytrácí. Na statcích a malých hospodářstvích se také dát přežít zásluhou samozásobitelství, což zase nejde ve městech, a je to jedna z příčin chudoby.
Současné problémy Romů mají podle Dany TeinitzerSarköziové hluboké historické kořeny. Hlavním problémem je vzdělávání, které komunisté vyřešili tím, že romské děti hromadně posílali do zvláštních škol nebo dětských domovů. Vyrostla tak generace lidí s problémy v běžných životních situacích, například při vyjednávání s úřady nebo hledání zaměstnání. Neumí mluvit spisovně, neznají význam mnoha slov, což je odsuzuje k živoření v chudobě.
Přes problémy a nesnáze, na které během své práce narazí, neztratila Dana nikdy naději a víru v lidi. Věří nadále v lidské štěstí, které má sílu překonávat těžkosti a věří také v odpuštění.

Jiří Salik Sláma