Výtvarný kroužek ve slovenské Detvě

S ohledem na bohatství amatérských děl v muzejní sbírce budeme pracem autorů ze Slovenska věnovat také tento díl a několik následujících. Jde o soubor výtvarných prací vyvážený v kvalitě, není to jen povrchní vizuální múza, a otevírá cestu ke skutečnému výtvarnému myšlení. Pro výtvarníky je podstatná touha po expanzivní osobnostní expresi, po invenčním sebevyjádření, nespoutaném akademickými pravidly.
Z tohoto pohledu jsou zajímaví autoři, kteří pracují ve výtvarném kroužku při Kulturním domě v Detvě už od roku 1985. Dravý malířský rukopis a barevná intenzita, doslova tvořivý zápas, je charakteristický pro Jána Berkyho, který se věnuje filozofickým tématům života a smrti, válce a utrpení, původu a existenci Romů. Osobitý je i přínos Dušana Oláha, jehož tvarová imprese se intuitivně vylupuje z pozadí obrazové plochy, nejednou i se symbolickým přesahem. Rozvíjí úvahy o „mýtu člověka, který se prolíná s mýtem přírody“, kde se přírodní cyklus prolíná s lidským příběhem. Tady se duše stává krajinou. Dalším jeho námětovým okruhem jsou inspirace ze světa romské minulosti, křehké lásky a smrti. Přírodní radiace vyzařuje taktéž z imaginativních a světelně působivých krajin Tibora Oláha.

Ján Berky
Narodil se 28. května 1951 v romské osadě Studenec nedaleko Detvy. V roce 1957 se jeho rodina odstěhovala za prací do českoněmeckého pohraničí, ale později se opět vrátila na Slovensko, do Detvy. V roce 1969 začal Ján Berky působit v místních Podpolianských strojírnách, kde se i vyučil a 21 let pracoval jako svářeč. V roce 1990 byl pro nemoc z povolání převeden na méně namáhavou práci. Změnu práce i kolektivu nesl těžce, ze svých depresí nakonec nalezl cestu skrze výtvarnou tvorbu. Na druhou stranu právě tato nemoc z povolání Berkyho, podle jeho vlastního názoru, jako patrně jediného Roma v Detvě, delší čas uchránila před ztrátou práce. Od roku 2002 je však také nezaměstnaný a tento fakt jej nenechává klidným: „Nezaměstnaný chlap a Rom na Slovensku ani není člověk.
Jsem z toho zoufalý. Abych nebyl doma na obtíž, chodím dělat pro gádže i za stravu.“ Na počátky jeho výtvarné tvorby mělo vliv setkání s nejmenovaným detvanským výtvarníkem, který Jána Berkyho zasvětil do tajů malby na plátně. Ján Berky maluje rád, ale vzhledem k finanční náročnosti malby dává přednost kresbě. Ve svém díle reflektuje zejména současnou neutěšenou sociální situaci Romů a jejich perspektivy, vrací se ke staletým romským hodnotám. Osud Romů, ať už minulý, současný nebo budoucí, je pro něj tím nejcitlivějším tématem, které je zároveň inspirací pro vznik většiny jeho děl. O své kresbě Pieta Máriovi mimo jiné řekl: „Inspirací pro mě byla událost, která se stala v Žiaru nad Hronom: příznivci hnutí skinheads tam upálili mladého člověka, jmenoval se Mário. Zahynul jejich rukou, když mu ještě nebylo ani osmnáct roků. Chtěl jsem tím obrazem vyjádřit osobní protest proti takovému zlu. Obraz jsem maloval s tím, že jej věnuji Muzeu romské kultury v Brně, aby tam zůstala výpověď a památka na mládence, který zahynul rukou takových lidí, pokud se tak dají nazvat.“
Vedle romství patří k nejdůležitějším hodnotám výtvarníkova života hudba. Berky je aktivním hudebníkem, což se zračí i ve výběru témat některých jeho děl (např. Bluesman, Moje Epifona). V soutěžích amatérských výtvarníků získal mnoho zajímavých ocenění.

Tibor Oláh
Narodil se 30. května 1952 v Detvě. Pochází z osmi sourozenců. Malovat začal v letech 1990–1992 inspirován výtvarnými pokusy bratra Dušana. Zaměřuje se zejména na malbu olejem na plátno či na levnější sololit. Jeho nejčastějším námětem je příroda – její atmosféra a proměny. Ze soutěží amatérských výtvarných tvůrců si pravidelně odnáší hodnotná ocenění, například v soutěži rožňavského regionu obsadil první místo (1996).
Tibor Oláh poprvé vystavoval své obrazy na kolektivní výstavě v Dubnici nad Váhom (1995), poté se účastnil i mnoha dalších kolektivních výstav.
Tibor Oláh žil a tvořil delší čas v Rožňavě, nedávno se oženil a přesídlil do Plešivce. Je dlouhodobě nezaměstnaný.

Dušan Oláh
Narodil se 15. července 1960 v Detvě. Kreslí od dětství, k někdejší dětské zálibě se znovu a mnohem intenzivněji vrátil po roce 1985, kdy se v detvanském kulturním středisku otevřel výtvarný kroužek. Mimo to měl možnost konzultovat svoji tvorbu s výtvarníkem Mikulášem Wölfim. Dušan Oláh je vyučený lakýrník; tuto profesi vykonával mnoho let v detvanských Podpolianských strojírnách. Po propuštění z práce na začátku 90. let se mohl výtvarné tvorbě začít věnovat naplno.
Rád maluje olejem na plátno, ale vzhledem k finanční i materiálové náročnosti této techniky dává přednost kresbě propiskou na papír, přitom výsledné linie obrazu skládá z drobného tečkování; tak vzniká iluze použití grafické techniky. Co se týče námětů, tvorba Dušana Oláha odráží zejména jeho melancholii ze ztráty tradičních romských hodnot.
Na Slovensku získal několik ocenění v soutěžích neprofesionálních výtvarných tvůrců.

Zpracováno podle Katalogu
Muzea romské kultury