Počátkem tohoto roku byla rezolucí Valného shromáždění OSN ustavena Rada pro lidská práva, která po šedesáti letech nahradila činnost předchozí Komise pro lidská práva. Inau-gurační zasedání se uskutečnilo 19. června v Ženevě a předsedou Rady byl zvolen mexický vyslanec, ochránce lidských práv, Louis Alfonso De Alba. Proč k této významné změně vlastně došlo?

Za dobu své šedesátileté existence dokázala komise nejen vytvořit základy systému práce v oblasti lidských práv, ale také se podílela na vzniku mezinárodních lidskoprávních norem a standardů, zavedla řadu nezávislých monitorovacích mechanismů, chránila zastánce lidských práv, oběti i zranitelné osoby na celém světě. Práce Komise pro lidská práva se však v posledních letech stala předmětem vážných polemik a kritiky zejména proto, že zavedený systém byl zastaralý a komise se postupně stala nástrojem států porušujících lidská práva k tomu, aby se vzájemně chránily před kritikou. Nový orgán by měl pokračovat ve všem pozitivním, co komise vytvořila ve své šedesátileté existenci, ale především zkvalitnit, posílit a zefektivnit práci v oblasti ochrany lidských práv v současných podmínkách.
Louise Arbourová, vysoká komisařka pro lidská práva OSN na prvním zasedání Rady uvedla: „Zpolitizované debaty často zamlžovaly nevyvratitelný fakt, že problémy s lidskými právy mají všechny země a že za své ne-dostatky musí být činěny odpovědnými.“ Tato slova plně vystihují situaci ve které žijeme, a zejména romská národnostní menšina je jednou z ohrožených a zranitelných skupin obyvatelstva ve svých lidských právech. Vzpomeňme na několik desítek brutálně zavražděných Romů, kteří se stali oběťmi rasové nenávisti. Vzpomeňme na vypálená romská obydlí, zmrzačené děti, ženy a muže, připomeňme si tragické události, kdy policisté usmrtili Romy a tisíce Romů kvůli těmto událostem opustilo Českou republiku. Připomeňme si také práci nezávislých soudů, které v těchto záležitostech prosazovaly zákon a spravedlnost. Připomeňme si, jak dramaticky zasáhl do života Romů nový zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČR, nezapomeňme na Jirkovskou vyhlášku, zeď v ústecké Matiční ulici a další opatření veřejné správy, která rozhodným způsobem ovlivňují lidská práva Romů v této zemi.
Segregace v bydlení, vzdělání, přístupu k zaměstnání, diskriminace ve veřejných zařízeních a poskytování veřejných služeb, to vše stále existuje a je součástí každodenního života Romů. Česká republika získala zastoupení v Radě pro lidská práva OSN. Můžeme očekávat, že se postaví odpovědněji k lidským právům příslušníků romské národnostní menšiny?

Dezider Giňa