„Cikánský tábor“ v Hodoníně u Kunštátu sloužil jako místo nucené koncentrace moravských Romů. Podobně jako v Letech byly na začátku srpna 1942 do tábora nahnány romské rodiny v počtu značně převyšujícím kapacitu, která byla stanovena na 800 osob. Ubytovací, stravovací i hygienické podmínky byly stejně katastrofální jako v Letech a táborový řád byl také totožný. I v tomto táboře byl dozorčí personál tvořen protektorátními četníky. V čele tábora stál Štefan Blahynka, který dočasně v zimě 1943 odešel do letského tábora, aby pomohl zažehnat následky epidemie tyfu a zajistil podmínky pro transport vězňů do Osvětimi. Po splnění tohoto úkolu se vrátil zpět do Hodonína, kde vykonával funkci velitele tábora až do jeho likvidace.

Táborem prošlo více než 1300 osob. Následkem nemocí (především v době tyfové epidemie) a špatných životních podmínek zahynulo přímo v táboře 194 lidí.
Hromadné transporty byly odtud vypraveny dva. První (46 mužů a 29 žen, tzv. asociálů) byl vypraven 7. prosince 1942 a na základě výnosu o preventivním potírání zločinnosti směřoval do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý hromadný transport se uskutečnil 21. srpna 1943: 749 vězňů bylo odvezeno do koncentračního tábora Osvětim II Birkenau.
V táboře tak zůstala pouze skupina 62 vězňů. Jedna neromská rodina z Olešnice adoptovala osmiletou vězeňkyni tábora a tím ji zachránila před dalším utrpením, protože ze zbylých vězňů byla propuštěna pouze část, ostatní byli v zimě 1944 také odvezeni do koncentračního tábora v Osvětimi.