Osud Jaroslava Heráka

Kon man chala, to man chala,
a Sasos man zamarela.
Devla, Devla, chasuvava
bo me sfero na dykhava.

Jakživ se odtud nedostanu,
Němci mne umučí.
Bože, Bože, shořím,
já již svět nespatřím.

Koncem 19. století se v Luhačovicích trvale usídlila početná skupina romského obyvatelstva. Přestože si svá obydlí museli budovat vždy mimo obecní zástavbu, dařilo se postupně odbourávat některé bariéry vzájemného soužití.
Pozitivní tendence, které snad mohly v budoucnu vyústit v přirozenější soužití mezi Romy a ostatními obyvateli Luhačovic, násilně ukončila okupace republiky v roce 1939. Romové měli stejně jako Židé brzy poznat, že v nových poměrech pro ně není místo a čeká je jediné: deportace do koncentračních táborů a smrt.
Podívejme se na život Romů v Luhačovicích očima jednoho z nich. Jaroslav Herák se narodil 11. dubna 1915 rodičům Václavovi a Magdaleně v místě jen obecně označeném „v poli“. Teprve později si jeho otec Václav Herák postavil skromný dům.
O osudu Romů v protektorátu bylo definitivně rozhodnuto 16. prosince 1942, kdy Himmler vydal rozkaz k jejich deportaci do cikánského tábora v Osvětimi II Březince. Jaroslav Herák s manželkou Jaroslavou a syny Františkem a Aloisem, jemuž byly necelé tři roky, byl stejně jako všichni ostatní luhačovičtí Romové 15. března 1943 nahnán do místní sokolovny, kde museli odevzdat veškeré osobní doklady a všechny „nadbytečné“ svršky. Bez slova vysvětlení je druhý den ráno naložili na povozy a přepravili do Fuchsova dvora v Uherském Brodě. Ve dvou transportech pak bylo 68 Romů z Luhačovic vypraveno do Osvětimi.
Za branami tábora v sekci označené B IIe se nám ztrácejí životní osudy manželky a dětí Jaroslava Heráka. Někteří Romové se nechtěli smířit s trpným čekáním na smrt a pokusili se o útěk. Patřil k nim i Jaroslav Herák – 27. listopadu 1943 podnikl zoufalý pokus o útěk z tábora, při němž byl chycen a uvězněn v pověstném bunkru. Odtud byl zanedlouho převeden do trestního oddílu v Březince, který se vyznačoval zpřísněným dozorem a zařazováním na zvlášť obtížné práce při radikálně snížených přídělech jídla. Nezdolná touha po svobodě jej přiměla k dalšímu pokusu o útěk. Zkusil to 1. února 1944 s několika dalšími vězni, ven z tábora se chtěli proplížit kanalizací. Ani podruhé se mu však nepodařilo uniknout osudu – podle oficiální zprávy byl při pokusu o útěk zastřelen. Tak skončil jeden lidský život, tragicky poznamenaný příslušností k romskému etniku.

Marcel Sladkowski,
David Valůšek
Státní okresní archiv
Zlín Klečůvka