Koncentrační tábor uvnitř koncentračního tábora. Tak by se dal charakterizovat rodinný cikánský tábor, který nacisté vytvořili v Osvětimi. Byly sem nahnány tisíce Romů a Sintů ze všech evropských zemí, které nacisté okupovali v době druhé světové války. Tady také skončil osud Romů z Protektorátu Čechy a Morava, především z koncentračních táborů Lety u Písku a Hodonína u Kunštátu.

Romové tvořili v Osvětimi jakousi „výjimku“, protože byli soustředěni v tzv. rodinném táboře, kde rodiny zůstaly pohromadě. Zato poměry zde panovaly ještě horší, než v ostatních částech tábora. Romové byli vybíráni k nelidskému zacházení při pseudo-vědeckých pokusech doktora Mengeleho. Romské ženy byly sterilizovány, zaživa jim byla odebírána tkáň z různých částí těla. Muži, ženy i děti byli nelidsky týráni a smrt pro ně byla vy-koupením z utrpení. V noci z 2. na 3. srpna roku 1944 byl rodinný cikánský tábor zlikvidován. Několik tisíc Romů a Sintů bylo té noci zavražděno v plynových komorách. Zrůdnost nacistů a jejich absolutní pohrdání lidským životem tzv. příslušníků méněcenné rasy se projevily tím, že přinutili Romy rozdělat ohně, hrát, tančit a zpívat po celou dobu, než je nákladní auta odvezla do plynových komor. Jen těžko si lze představit psychické utrpení matek, které se musely se svými dětmi připravit na společnou smrt. Některé z nich prosily nacistické důstojníky, aby jejich děti zachránili před plynovou komorou. A opět ta zrůdnost a bezcitnost! Nacisté vydali rozkaz, aby děti, za něž matky prosily, nebyly zplynovány, ale živé je vhodili do pecí. Jen několik jedinců přežilo srpnovou noc hrůzy a mohli po válce vyprávět, co se událo. Matky omdlévaly a šílely hrůzou, chtěly zachránit své děti, které se třásly strachy a hledaly u nich ochranu. Muži vzdorovitě hráli a tancovali. Vražedné šílenství trvalo celou noc. Poslední nákladní auta odvážela oběti z rodinného cikánského tábora nad časným ránem, kdy vše utichlo a tábor zůstal prázdný.
Tato noc hrůzy zůstane navždy tou nejtragičtější v historii romského národa, a naší povinností je nikdy nezapomenout na mučednickou smrt tisíců Romů a Sintů. Každá matka té děsivé noci trpěla dvojnásob. Nejen hrůzou z vlastní smrti, ale především hrůzou ze smrti svých dětí. Jejich utrpení se slovy nedá popsat, stejně jako se nedá popsat zrůdnost a zvrácenost nacistů, kteří vraždili bezbranné muže, ženy a děti ve jménu rasistické ideologie. Nikdy nesmíme zapomenout především na to, že všichni byli té noci zavražděni proto, že byli Romové.

Dezider Giňa