Dosažení jednoty kultur
Dá se říci, že dělicí čáry mezi „my“ a „oni“, „zde“ a „tam“, „uvnitř“ a „vně“, „vlastní“ a „cizí“ patří k nejzásadnějším rozdílům, které kultury zavádějí a prosazují. Pomocí těchto rozlišení vytyčují hranice území, jež si nárokují pro svou vlastní, nedělitelnou vládu a jež chtějí střežit před veškerou konkurencí. Kultury mohou být jinými kulturami tolerovány pouze na dálku, tedy pouze pod tou podmínkou, že se buď zamezí jakékoli výměně, nebo se tato výměna omezí na přísně kontrolované pole a ritualizovanou formu. (…) Tuto tendenci kulturní aktivity lze vystihnout i jinak – lze říci, že kultury zpravidla usilují o hegemonii – o monopol na normy a hodnoty, na nichž jsou jejich charakteristické řády budovány. Kultury chtějí v panství podřízeném jejich hegemonii dosáhnout jednotnosti, přičemž zároveň ostře rozlišují mezi tímto panstvím a zbytkem lidského světa. Inherentně jsou tudíž proti rovnosti forem života a prosazují jednu volbu na úkor všech ostatních. Kultura je vcelku vzato prozelytizující (misionářskou) aktivitou. Jde jí o konverzi, snaží se přimět lidi ve sféře svého vlivu, aby opustili staré zvyky a přesvědčení a přijali místo nich jiné.

Zygmunt Bauman (nar. 1925), polský sociolog žijící od roku 1968 v emigraci, emeritní profesor univerzity v Leedsu (Velká Británie). Je autorem mnoha zásadních knih o modernitě a postmoderním životním způsobu. V ČR je znám učebnicí sociologie, studií o kariéře a populární knížkou Sociologie pro každý den, jež v 60. letech významně přispěly k znovuoživení sociologie u nás.
Z knihy Myslet sociologicky

(jk)