Tak brněnský primátor Richard Svoboda navštívil výstavu Genocida Romů a Sintů a rasismus v Evropě, dovídám se z denního tisku, který mi dochází i na chalupu vysoko v horách. Sláva! Čtenář nechť jednorázové vyjádření euforie přičte čemu libo.

Panu primátorovi se ale pořád zdá jeden panel o zdi v Ústí nad Labem ne příliš korektní, ač o rasismu v Evropě a Česku vypovídá věcně a pravdivě. To už je ovšem můj dovětek, který ani on nepopře.
Výstava se mu však líbí a znovu tedy přednese zastupitelstvu požadavek o podpoře 10 000 Kč organizátorům. Člověk se opravdu nezbaví pocitů vděčnosti za tak noblesní přístup. Jak tentokrát dopadne hlasování, není už vůbec důležité. Už jednou dopadlo a ukázalo, jakým Kocourkovem to naše Brno je. Jestli bychom mohli soudit podle zastupitelů, kteří jsou svým výběrem ukázkou průměrného (aspoň doufám) občana. Docela vážně se dokáže dohadovat o směšné částce na podporu něčeho, o čem nemohou být ani nejmenší pochyby, zatímco o milionech, které prolétnou komínem, se jim do diskuse jaksi moc nechce. Jen namátkou jmenuji přesun vlakového nádraží, Jižní centrum, lobbistické předávání lukrativních stavebních zakázek přátelům podnikatelům v rámci politických klubů nebo brněnský měsíčník, který celkem nikdo nečte hlavně proto, že subjektivněji a tendenčněji zaměřené periodikum těžko pohledat široko daleko.
Brňáci, kteří se mnou souhlasí, nechť se necítí být zhanobeni. Kritizujeme-li nešvar, byť vlastní provenience, jsme poněkud nad věcí. To je jako s tou zdí v Ústí. Ona přece – stejně jako naši zastupitelé – ukazuje, jací jsme a s tím nic nikdo nenadělá, zejména když to ani nechce vidět.
Pan primátor také všem Romům doporučil, aby už konečně uskutečnili proces „asimilace“. Předpokládám, že to je pouze „šum“, pocházející od jeho tiskového mluvčího. Ve vládním programu vzestupu Romů se hovoří o „integraci“, a to je něco zcela jiného. Rozdíly vysvětlí kdokoliv, kdo je jen trochu sečtělý. Nedoporučuji ale, aby to byl někdo ze zastupitelů, protože jejich úradky jsou již dobře známy.
Pan primátor s politováním zaznamenal nízkou návštěvnost výstavy. Udělal účet ovšem příliš brzo. Zapomněl na poměrně vysokou návštěvu při vernisáži výstavy (kde nebyl a neviděl) a na to, že v září ještě stačíme uspořádat seminář a další podnětné akce pro školní mládež. Ale co hlavní: kvůli slaboduchému rozhodnutí a vyjádření brněnského zastupitelstva bylo učiněno mnoho v prokázání toho, jak je romský holocaust stále ještě vnímán v souvislosti s reflexí do současnosti a jaká nebezpečí spočívají v maloměšťáckých předsudcích i v hlavách „osvícených“. Ta jsou dokonce průkaznější a ostudnější než ta zeď v Ústí. Už jen tímto konstatováním výstava nepochybně splnila svůj účel.

Karel Holomek