Matiční ulice v Ústí nad Labem byla (je) braná, jako symbol segregace Romů v ČR a neschopnosti úřadů řešit občanské soužití jinak než s použitím represe. V polovině prázdnin ožila tato „slavná“ ulice workshopem, který v místním nízkoprahovém centru Nový svět pořádali lidé z německé Nadace Roberta Bosche.

Workshop byl tematicky zaměřen na výuku hip-hopového dýdžejingu, beatboxu, rapu a break-dance. Všechny tyto hudební styly vycházejí z kultury amerických ghett, kde se staly osobní formou vyjádření pro mladé „rozhněvané“ černé muže, kteří byli majoritou odsunuti na okraj společnosti. Politický nádech však přišel až s kapelou Public Enemy (veřejný nepřítel), která už jen svým názvem vyjadřovala převládající společenský názor, že každý mladý černý Američan je veřejným nepřítelem. Hip-hop se postupně stal jednou ze dvou možností, jak z ghetta uniknout (druhou byl sport). Nahrávací společnosti vycítily příležitost a nově vznikající rapperské hvězdy bleskově podchytily a z okrajového hudebního stylu se stala velice výdělečná záležitost.
Také v naší zemi se z hip-hopu stal velice dobrý obchod a mladí romští rappeři vidí svůj vzor ve stoupající hvězdě Gipsym, který pro ně představuje symbol českého „černého“ rappu. Není tedy divu, že workshop v Matiční ulici vyvolal vlnu zájmu mezi místními dětmi a pubescenty. Ti měli možnost si vyzkoušet i skratchování (škrábání) na gramofonech berlínského dýdžeje Dietra Meinela, který v centru jeden z gramofonů pro mladé začátečníky nechal. Breakdance (specifický druh tance pro jednoho člověka, který starší generaci může připomínat spíše záchvaty padoucnice) vyučovala tanečnice Monika Hevelke. Sama byla překvapená zájmem mladých tanečníků, hlavně dívek, protože breakdance bývá zpravidla mužská záležitost. Hip-hop, breakdance i beatbox (ústa slouží zároveň jako hudební nástroj – bicí) jsou hudební a taneční směry, které pomáhají bořit zdi a překonávat hranice mezi etniky a kulturami. Je to mimo jiné tím, že jsou opravdové a jdou přímo ze srdce. Tanečník či interpret nepotřebuje drahé nástroje, zkušebny nebo zázemí. Vystačí si sám nebo s několika kamarády a svoje umění může předvádět přímo na ulici, kde zároveň najde i publikum.
Mnohdy potkávám mladé umělce, kteří se snaží skrz hudbu nebo tanec sdělit ostatním svoje vidění světa. Každý, kdo jim chce porozumět, jim porozumí, protože hip-hop, breakdance nebo beatbox jsou mezinárodní dorozumívací prostředky, které nepotřebují slovíčka ani gramatiku.

Jiří Salik Sláma
s použitím deníku
Bohemia – Severní Čechy
31. 7. 2006