Z celé řady zkušeností si můžeme udělat závěr, že romský národ zachází zvláštním způsobem se svou pamětí. Především je zvláštní to, že Romové nikdy svoji historii písemně nezaznamenávali, a proto se nemůžeme dozvědět nic z toho, co naši předkové prožívali. To, co se o Romech dočteme v gadžovských kronikách a historických dokumentech, se většinou týká toho, co Romové spáchali a zač byli trestáni.

Naši předkové nám nezanechali žádné písemné zprávy o tom, jak žili, co dělali, jak se bavili, radovali, jaký vedli život uvnitř svých skupin. Nejsou k dispozici informace o událostech, které se staly jednotlivcům, rodům či skupinám. Všechny události jsou nenávratně zapomenuty k naší velké škodě. Ale není třeba zacházet do velmi vzdálených časů. Ukazuje se, že postoj Romů k událostem minulosti se příliš nezměnil ani dnes. Jen málo Romů si pamatuje události z doby před deseti či dvaceti lety. Například události z počátku 90. let minulého století se již dnes vytrácejí z paměti většiny Romů i přesto, že se jednalo o období, které bylo poznamenáno velice tragicky. Dnes se již zapomíná na události, při nichž byli z rasových důvodů zavražděni Tibor Bendík v Klatovech, Tibor Danihel v Písku, stejně jako na mnoho dalších rasových vražd mužů, žen i dětí. Tyto pohnuté události jsou sice zaznamenány, ale nejsou pro nás nejen tragickou připomínku nevinných obětí rasového násilí, ale ani varováním. Poslední obětí rasového násilí se stal Oto Absolon, kterého ve Svitavách probodl nožem skinhead Pechanec. Stalo se to v roce 2001, což není až tak příliš dávno, ale z paměti Romů se i tato událost pozvolna vytrácí, a to je zlé! Je třeba vidět historickou kontinuitu anticikanismu, je důležité si pamatovat, že zlo páchané na Romech trvá již po mnoho staletí. Romové zavraždění v předcházejícím desetiletí se stali obětmi nenávisti stejně jako naši dávní předkové. Kdysi dávno, za doby císaře Leopolda I., bylo možné Romy beztrestně vraždit jako „škodnou zvěř“.
V době první republiky, kdy v čele státu stáli demokratičtí prezidenti Tomáš G. Masaryk a Edvard Beneš, byla přijímána zostřená proticikánská opatření zcela v rozporu s demokratickou ústavou, která měla pro Romy za protektorátu katastrofální důsledky. Když o mnoho let později stál v čele státu humanista a demokrat Václav Havel, byli Romové vražděni stejně jako za císaře Leopolda I. To vše musí být obsaženo v paměti romského národa a je jen na nás, aby ta paměť nebyla tak krátká!

Dezider Giňa