Shoda v názorech nutně neznamená shodu v řešení
Absolvoval jsem nedávno hodinovou diskusi se starostou městské části Brno-sever Leo Venclíkem. Tato diskuse dokumentuje zřetelně, jak souznění v názorech na problematiku může vést k naprosto rozdílnému způsobu řešení těchto problémů. Pravda, různost spočívá také v tom, jakou roli ve hře hraje ten, kdo chce něco řešit. Rozdílný bude přístup starosty od přístupu člověka z občanské nevládní sféry. Ale proč vlastně?

Městská část Brno-sever je hustě osídlena romskými rodinami. Možná 10 000 občanů. Byl jsem veden dvěma důvody ve snaze zapříst diskusi se starostou této části Brna. Byly to už léta narůstající problémy zejména v tísnivé bytové situaci Romů a pak jsem si kladl otázku, kdo vlastně na radnici rozhoduje? Jsou to úředníci, nebo volení zástupci?
Poté, co mne pan starosta mlčky a pozorně vyslechl, jsem se od něj dověděl jeho názor na Romy: není rasista, zdůraznil stejnost práv vedle povinností, mluvil o špatném přístupu Romů ke vzdělání, žádná privilegia a žádná pozitivní diskriminace, všem měřme rovně, jenom spoléhání na sociální dávky bez chuti pracovat, problém se stále prohlubuje a terénní sociální práce nikam nevede, výsledky nejsou celkem žádné, zákony platí stejně pro všechny, stejně tak i vystěhovávání romských rodin z bytů v souladu se zákony. Nic nového, tohle si všichni memorujeme už dobře 15 let. Pan starosta dozajista vyjmenoval všechny problémy poctivě, neshodli jsme se na jejich interpretaci a způsobu řešení, byť jsem jej ochotně ubezpečil, že je skutečně skoro všechno špatné.
Nehodlám se tu šířit o způsobu řešení těchto problémů, jsou konečně všechny obsaženy ve vládním programu integrace Romů a dá se souhlasit i s navrhovanými způsoby řešení. Když jsem se tázal, proč tedy neplatí kromě občanského zákoníku stejně urputně i zákon o sociální péči, zákon o rodině nebo zákon o právech dítěte, nedostalo se mi odpovědi. Když jsem se tázal, proč odbory sociální a bytové na radnici nejsou propojeny v řešení problémů, které spolu evidentně souvisí, zdá se, že jsem narušil poněkud klid pana starosty. A vyvolal i jistý podiv, když jsem dle již dříve získaných zkušeností, sdělil, že odbor péče o dítě upozorňuje vedoucí bytového odboru na děsivé důsledky její činnosti, totiž nepřetržitou řadu žalob na vystěhování z bytů s výsledkem vyhánění Romů do ghett se všemi negativy – a to zcela marně.
Ta diskuse však nebyla jen planým mlácením slámy. Výsledek by mohl být užitečný a zajímavý, pokud se dohoda mezi námi naplní. Totiž: vypracujeme soupis problémů i náš návrh na jejich řešení včetně součinnosti s radnicí a pan starosta prosadí tento návrh k jednání zastupitelstva. Bylo by to snad poprvé v historii Brna, že se něco takového stane. Byl by to nevídaný úspěch bez ohledu na výsledek. Pak by skutečně bylo možno doufat, že na radnici panuje obecná vůle zástupců lidu k řešení problémů jako program platný i pro úředníky, kteří až dosud jednali podle svých omezeně limitovaných názorů.

Karel Holomek