Několik desítek lidí protestovalo 17. srpna dopoledne před ostravskou nemocnicí Fifejdy proti nuceným sterilizacím romských žen. Několik z nich, které tento zákrok v minulosti absolvovaly, zde vyjádřily své pocity i životní osudy.

Tento akt je dosti vážně poznamenal, ať už bolestí, prožitou hanbou nebo nepříznivým dopadem v rodině. Podstata pochybení lékaře spočívala podle jejich výpovědí v tom, že nebyly upozorněny na důsledky sterilizace, která jim byla nabízena bez vysvětlení a celkem vzato bez očekávání, že bude vysloven souhlas k ní. Dělo se tak bezprostředně po porodu, kdy žena nebyla tak docela při smyslech a neuvědomovala si plně, co se děje. Podepsala nějaký papír jako doklad úředního aktu, a to se jí mohlo zdát normální.

Nepochybně to lze považovat za jistý druh paternalismu, tedy toho, že někdo jiný rozhoduje rezolutně o tom, co je pro člověka nejlepší. Jde o nerovnost, která má ve společnosti hodnotu porušení lidského práva. Ze strany lékařů to byl jen projev toho, co se běžně tradovalo po dlouhá desítiletí a pokládalo se za normální. Romové byli jen druhořadí občané (jestli vůbec), bylo normální se k nim takto chovat a netýkalo se to jen sterilizací. Těch nerovných přístupů bylo mnoho a mnohé z nich ještě dodnes přežívají. Je dobře, že se na jeden z takových nerovných přístupů upozornilo, a to i mezinárodně podáním soudních žalob.
Za špatné považuji to, jak celou záležitost ve všeobecnosti hodnotí lidé. Četl jsem reakce v diskusi na internetu. Z mnoha příspěvků nebyl ani jeden pozitivní, který by věcně tuto nerovnost připustil, byť třeba s výhradou, že romské ženy nějakou vinu přece jen mají. Třeba tu, že se nedokázaly chovat občansky, mohly se zeptat, prostě měly mít více zodpovědnosti za rodinu, za sebe. Ale tady je těžko někoho vinit. Takový argument bych přijal. Ale reakce byly nenávistné, urážlivé, hrubé, ba i sprosté, některé vyloženě rasistické. To může být docela pravděpodobně průřezový obraz názorů ve společnosti. Podstata věci a protiprávnosti tohoto aktu většině uniká.
Dále mne znepokojuje ještě jiná věc. Veřejný ochránce práv ve svém stanovisku říká, že pochybení při dodržování platné směrnice ministerstva už z roku 1971 o provádění sterilizací jsou větší, než je ministerstvo zdravotnictví ochotno přiznat. K nedobrovolným sterilizacím docházelo, stížnosti jsou oprávněné. Nebyla splněna podmínka dobrovolnosti a informovanosti. Poslední zdokumentovaný případ nedobrovolné sterilizace je z roku 2001. Pro OSN, kde se sterilizace projednávají jako projevy diskriminace, česká vláda připravila dokument, který diskriminaci žen odmítá, a zprávu Eleny Gorolové, jedné z postižených, která před OSN vystoupila, považuje za neobjektivní. To je zarážející. Není to ostatně poprvé, co je nález ombudsmana státním orgánem odmítán a je s ním dokonce v příkrém rozporu. To už není zarážející, to je alarmující.

Karel Oswald