Barevně, či černobíle?

Expresivní díla Tibora Červeňáka jsou výrazem psychických pocitů a dojmů z dětství, ve kterém nachází stále nové inspirace ve své dnes téměř již profesionální dráze, zatímco talentovaný a všestranný Tibor Tonka prohlásil: „Mohl bych i malovat, ale tak dlouho budu kreslit jen černobíle, dokud nebude nám Romům dobře.“ Promovaný historik Bartoloměj Daniel se za umělce nikdy nepovažoval a jeho grafický projev vyjadřuje povahu jemu vlastní, tedy pohled do historie Romů a její dokumentaci, zvláště řemesla kovářského.

Tibor Červeňák
/ Valerio Ivtodagas
Narodil se 27. ledna 1977 v Hranicích na Moravě. Vyrůstal v dětském domově v Krnově na severní Moravě. Kresbě se věnuje od dětství, už jako devítiletý chlapec s nadšením navštěvoval ateliér krnovského sochaře Mikoláše Rutkovského. Po vyučení malířem-natěračem chodil v Hranicích do ateliéru akademického sochaře Vladislava Vlodka, radil mu také výtvarník Zdeněk Smejkal. Tibor Červeňák začal brzy sám malovat, dokonce i rozměrnější plátna. V jeho tvorbě převládá portrétní a figurální malba a kresba. Autor má v úmyslu vydat se na profesionální výtvarnou dráhu, krátce studoval obor malíř-restaurátor ve Valašském Meziříčí. Zatím má za sebou dvě samostatné výstavy. Užívá uměleckého pseudonymu Valerio Ivtodagas – vychází ze jmen jeho blízkých: matky Valerie a počáteč-ních písmen jmen bratrů Ivana, Tondy, Daniela a Gabriela.
Velkou část svých rozměrných pláten vytvořil v Nápravně výchovném ústavu v Rýnovicích; v současné době žije, tvoří a vystavuje v irském Belfastu, například v Safehouse Arts Space.

Tibor Tonka
Narodil se 4. března 1965 v Partyzánském na Slovensku. Zatímco tatínek je slovenský Rom, maminka je z olašské kočovnické rodiny. První roky života proto strávil na cestách v kočovném voze. Poté se Tonkovi usadili na Vyškovsku, později zakotvili natrvalo v Brně. Tibor Tonka se vyučil zedníkem a v této profesi působil mnoho let, externě spolupracoval s Muzeem romské kultury jako řidič. Prostředí muzejního sběru a dokumentace jej pak inspirovalo k sebrání původních olašských romských jmen, která vyšla jako součást romského kalendáře Romano berš (Romský rok) 1996. Tento rok se však pro něj stal osudným, po napadení skinheadem utrpěl vážné poranění hlavy a od té doby je v částečném invalidním důchodě.
Maluje a kreslí rád od dětství, ale jen sám pro sebe, svá dílka nearchivuje. Teprve v nedávné době od něj získalo Muzeum romské kultury první kolekci kreseb, kterých však již v minulosti vytvořil a zase znehodnotil mnohem více. Tibor Tonka kreslí pouze černou tužkou na papír.

Prom. hist. Bartoloměj Daniel
Narodil se 17. října 1924 v západoslovenském Šaštíně, v okrese Senica. Zemřel 10. listopadu 2001 v Brně. Byl nejmladší ze sedmi sourozenců, otec stejně jako jeho bratři i předchozí mužští předkové rodu pracovali jako kováři. „Chodil jsem pět let do obecné školy a pak dva roky do měšťanky. U nás v rodině se říkalo, že se dobře učím… Tatínek mi často říkal: Jsi nejmladší. Musíš chodit do školy. Z tebe musí něco být! Tuhle představu jsem si neustále pěstoval a řekl si: Kdybych měl jít kraj světa, musím něco dokázat, aby se splnilo tatínkovo přání.“
S povolávacím rozkazem se mladý Bartoloměj dostal na Moravu, po vojně odjel do Prahy. Už jako dospělý při dělnické práci večerně studoval gymnázium, poté historii na Karlově univer-zitě: „Odmalička jsem chtěl vědět, proč jsou Romové chudí a gádžové bohatí a odkud Romové pocházejí.“ Stal se prvním romským historikem v Československu, významně se podílel na práci Svazu Cikánů-Romů (1969–1973), na jehož půdě inicioval vznik sbírky dokladů tradiční romské kultury (zejména kovářství). Tyto sbírky měly být základem pro chystané muzeum. Po likvidaci svazu opět působil v dělnických profesích a k muzejní činnosti se dostal až v roce 1991, kdy se už jako důchodce stal zakládajícím členem Muzea romské kultury i jeho prvním a dlouholetým pracovníkem.
Za výtvarníka se nikdy nepovažoval, svými kresbami oživoval představy o romském kovářství a tradičním způsobu života, přispíval i k tvorbě muzejních propagačních materiálů; v prvních letech práce muzea se stala tradicí novoroční přání z jeho produkce.

Zpracováno dle knihy:
Sbírky Muzea romské kultury
Výtvarné umění
Romští autoři
Přírůstky 1991–2005