Jak se dostat z pasti sociálního vyloučení – obtížně řešitelný problém
Sociologický výzkum, na kterém posledních několik měsíců pracovali odborníci, prokázal fakt, před kterým vlády – ať levicové, či pravicové – shodně zavírají oči. Rozšířenost ghett v ČR je alarmující jev, který hrozí přerůst ve velký sociální konflikt.

Ghetta vznikají často vytvořením izolované komunity na okraji větších sídel nebo menší, méně izolované oblasti uzavřené do sebe. Problémy, které uvnitř existují, jsou si velice podobné bez ohledu na to, kde se nacházejí. Vysoká nezaměstnanost (mnohdy i více než 90 procent), alkoholismus, lichva, drogy, vyšší míra drobné kriminality, gamblerství, domácí násilí. V ČR existuje více než 300 takovýchto oblastí, ve kterých žijí sociálně vykořenění lidé. Podle odhadů by jich mělo být zhruba 80 000 a nejde pouze o Romy. Obě čísla se nedají přesně určit, protože ghett přibývá, stejně jako počet jejich obyvatel, uvržených do beznadějné situace tím, že se narodili na špatném místě.
Problematikou ghett se zabýval tým sociologa Ivana Gabala spadající pod společnost GAC, který vypracoval tento výzkum pro ministerstvo práce a sociálních věcí. Analýza by měla přispět ke zlepšení situace lidí žijících uvnitř chudinských ghett, převážně Romů a také k lepšímu využití prostředků z Evropského sociálního fondu.
Podle Gabala pokryl výzkum zhruba 95 procent všech ghett v ČR. „Na 80 procent enkláv vzniklo v posledních deseti letech. Čím větší enkláva, tím větší je její gravitační síla. Nasává do sebe lidi z okolí,“ uvedl Gabal. Z výzkumu vyplývá rozdíl v přístupu státu oproti obcím. Stát se snaží podle svých proklamací (ať už je praxe jakákoliv) Romy integrovat do společnosti, zatímco obce se jich zbavují odsouváním na okraj svého území, případně vystěhováním mimo obec. Gabal tvrdí, že přístup obcí ukazuje rozpor mezi bohatým a chudým světem, z nichž první je založen na vzdělání a úspěchu, druhý na živoření na sociálních dávkách. Problém je také v přístupu škol, které často místo integrace přispívají k ještě většímu odcizení a děti z chudinských lokalit získávají ve školách pocit, že na okraj společnosti patří a nikdy to nebude jiné. Kruh se tak uzavírá, protože děti končí stejně jako jejich rodiče: s nízkou kvalifikací bez práce, závislé na dávkách a jako riziková skupina pro sociálně patologické jevy, jako jsou drogy nebo gamblerství. Závěry výzkumu se staví kriticky k systému sociálních dávek, který označují za demotivující. To není ovšem nic nového a k takovému závěru dojde každý, kdo umí počítat. Státní podpora je výhodnější než málo kvalifikovaná práce, a tak se mnoho lidí rozhodne právě pro život na dávkách.
V rámci výzkumu byla vytvořena také mapa vyloučených lokalit – ghett (viz www.esfcr.cz). Obsahuje několik typů ghett od těch nejmenších s několika obyvateli, až po několikatisícové ve velkoměstech. Paradoxně horší podmínky mají obyvatelé vyčleněných lokalit na venkově, kde bydlí v horších bytech, dětem na škole nepomáhají asistenti a v okolí nefungují žádné neziskové organizace. Výhodou ovšem je absence (případně menší míra) sociálně patologických jevů: gamblerství nebo drog.

Situace v Brně
Informace o jednotlivých místech jsou vcelku rozsáhlé, a tak jsem se zaměřil na lokality, které mne zajímaly nevíce, protože v nich sám bydlím. Konkrétně mne zajímala situace v části Brno-sever kolem ulic Cejl, Bratislavská a Francouzská. Analýza uvádí, že jde o staré činžovní domy, ve kterých se nacházejí byty 3. a 4. kategorie. Prostorové vyloučení tady neexistuje, neboť je téměř součástí centra Brna. Sociálně vyloučení lidé bydlí v jednotlivých domech, ale nedá se říct o celé čtvrti, že by byla sociálně vyloučená.
Úroveň vybavenosti bytů a domů je standardní a dostupnost služeb také. Některé domy jsou ve špatném technickém stavu, některé ne. Romové, kteří bydlí v soukromých domech, často nemají nájemní smlouvy. Ti v městských bytech mají smlouvy na dobu určitou, starousedlíci pak na dobu neurčitou. V současné době bylo podáno mnoho soudních příkazů k vystěhování. V lokalitě lze nalézt vícegenerační rodiny, stejně jako rodiny, které se čerstvě přistěhovaly. Mnoho bytů se po-stupně prodává soukromým majitelům, kteří se snaží z nich Romy co nejdříve dostat s použitím často nevybíravých metod. Některé rodiny se snaží situaci řešit emigrací a odešly do Kanady nebo do Velké Británie.
Odhad počtu Romů v lokalitě je mezi 3000 až 5000, což činí kolem 50 procent celkového počtu obyvatel této části města. Věkové složení je 50 procent do 15 let, 40 procent od 16 do 60 let a 10 procent nad 61 let. Pouze pět procent obyvatel má střední školu s maturitou či vyšší vzdělání a 90 procent je nezaměstnaných.
Funguje tady několik nevládních organizací, které pomáhají místním potřebným lidem. Jsou to například Armáda spásy, DROM, IQ Roma servis, Ratolest nebo Společenství Romů na Moravě. Nebudu zde rozvádět všechna data, která se podařilo výzkumníkům nashromáždit, protože na to nemáme ani prostor. Výzkum však má pozitivní dopad v tom, že upozornil na problematiku sociálního vyloučení a možná trochu probudí jednotlivé obce, aby se jím začaly zabývat. Je totiž více než ostudné, když v „civilizované“ Evropě můžeme hovořit na počátku 21. století o chudinských ghettech.

Jiří Salik Sláma