Putovní výstava o romském holocaustu opustila 8. září prostory sídla veřejného ochránce práv v Brně, nabízí se proto malé ohlédnutí. Výstavu si prohlédlo na 400 návštěvníků plus 300 žáků základních škol a středoškoláků, pro něž odborníci z Muzea romské kultury připravili zajímavý program s přednáškou a promítáním dokumentu o vzpomínkách pamětníků na holocaust. Promítání dokumentu bylo zároveň zpřístupněno i návštěvníkům, kteří projevilio tuto tematiku hlubší zájem.

Zpočátku přicházeli zájemci pozvolna, denně jen několik, většinou samostatně. Postupně však návštěvnost vzrůstala, což zřejmě souvisí s mediální reklamou a články, které se objevily v tisku.
Bylo zajímavé pozorovat složení návštěvníků a jejich postoje k problematice Romů a rasismu. Setkaly jsme se s rozmanitými, často poměrně silnými reakcemi. Od hlasitých nesouhlasných poznámek ohledně spojení historického tématu romského holocaustu s problematikou současných rasistických projevů ve světě včetně kontroverzního pojetí obrazového panelu k postavení zdi v Ústí nad Labem. (Což je s podivem vzhledem k názvu výstavy, z něhož je patrné, že autoři výstavu právě takto zamýšleli, nač se tedy bouřit?) Viděly jsme ale také netečné obličeje i postoje soucitně vyjádřené několika slovy.
Jedna návštěvnice dokonce odešla po shlédnutí několika fotografií s pláčem, že se nemůže dále dívat, že se jí to příliš dotýká. Patřila k těm, kteří výstavou procházeli v tichosti, s tíživými vzpomínkami, které lze stěží komentovat. Lze se domnívat, že šlo o pamětnici, příbuznou nebo blíz-kou obětí drastických událostí. Někteří návštěvníci naopak přišli s potřebou promluvit si o svých zkušenostech a zážitcích s Romy. V případě jednoho staršího, vzdělaného a uvědomělého ná-vštěvníka se debata protáhla na několik hodin. Psal si podrobné poznámky k výstavě a jejímu obsahu, sporné body a otázky, které ho napadaly; své poznámky si však nakonec odnesl s sebou, a tak nám zůstaly utajeny. Jeho přístup se co do preciznosti nevyrovnal jinému.
Některé jedince přilákal na výstavu také sugestivní výraz dvou spoře oděných dívek zobrazených na plakátech prezentujících výstavu. Ukazují oběti vystupující z anonymity stovek zničených životů a romský holocaust tak dostává podobu konkrétních lidských tváří a osudů. Právě takto je výstava koncipována.
Potěšující bylo vidět zájem mladých lidí, kteří o této tematice snad ještě ani příliš vědět nemohou. Na některých bylo vidět pohnutí, uvažování o problému a jejich protirasistický postoj.
Velkou nevýhodou výstavy se zdá termín jejího konání. Kromě prázdnin byla výstava přístupná veřejnosti pouze jeden týden v září, a to je vzhledem k začátku školního roku velká škoda. Kdyby trvala alespoň o týden, dva déle, mohlo by jí shlédnout daleko více škol, a nejen brněnských. Především středoškoláci vnímali výstavu, přednášku i pouštěný dokument se soustředěnou pozor-ností. O zájmu svědčí také zápis do putovní kroniky: „Děkujeme za otevřený pohled na závažnou věc, o níž dnešní společnost mluví pouze s rozpaky či v horším případě se taktně mlčí.“ Projevy středoškoláků místy kontrastovaly s rozverností dětí ze základních škol, což ale vzhledem k jejich věku není nic překvapivého.
Na závěr bychom chtěly připomenout, že většina návštěvníků ocenila formální provedení výstavy, její sdělnost, poučnost a také naléhavost, která se pojí k současnému neutěšenému soužití Romů a většinové společnosti. Téma výstavy zůstává i přes své převážně do minulosti zaměřené téma stále aktuální a vybízí k úvahám nad Romy, jejich kulturou, která bohužel byla ve velké míře v průběhu druhé světové války poškozena, mentalitou, činy a nad činy celé společnosti – alespoň dle ohlasů a názorů návštěvníků výstavy.

Klára Doušová,
Monika Stará,
průvodkyně výstavou