Teprve teď, to je v pátek 8. září, kdy výstava Genocidy Romů a Sintů a rasismus v dnešní Evropě skončila, je možno činit závěry.

Ohlédnutí za výstavou našim čtenářům již poskytly dívky, které byly každodenními průvodkyněmi na výstavě, a proto o jejím průběhu vědí nejvíce. Jistě si jejich postřehy rádi přečtete. Podle jejich názoru výstava skončila úspěchem, i přes všechny nepříjemné peripetie, které ji provázely.
Já se soustředím na hodnocení této výstavy pod jiným zorným úhlem, řekl bych společensko-politickým. Jistě lze říci s uspokojením, že když je konec dobrý, všechno je dobré! Během prvního zářijového týdne navštívilo školu několik stovek studentů, ponejvíce středních škol. Odborní pracovníci Muzea romské kultury pro ně připravili program, který spočíval v odborně komentovaných prohlídkách, promítání filmu Moniky Rychlíkové To jsou těžké vzpomínky.
Pozornost studentů a následné reakce svědčí o tom, že výstava splnila svůj účel. Opět jsem měl možnost podpořit si dobré mínění o mladých lidech. Problémy minulosti je zajímají a jejich chápání odrazu těchto událostí do současnosti předčí na sto honů svojí vnímavostí a správnými závěry do reálné situace, mínění našich politických předáků v místních zastupitelstvech i politiků na celostátní úrovni. To je dobré zjištění. Zejména to oceníme v souvislosti s pokleslým názorem zastupitelstva, které kvalitu nedokázalo ocenit příznivě pro pravdu, která se mu nezamlouvala. Jenže s fakty se nedá nic dělat. Je nutno s nimi pracovat.
Ne všichni zastupitelé města Brna však projevili takovou ignoranci. Jana Drápalová osobně poskytla finanční dar pro podporu výstavy. Patří ji za to dík a uznání. Není tajemstvím, že paní Drápalová je zástupkyní Strany zelených v městském zastupitelstvu. Právě tato událost ukázala jiný užitečný aspekt a výsledek výstavy, ukázala totiž, jací jsme. Nedostatek vědomostí i znalostí faktů nám nebrání činit jednoznačné, troufalé a ovšemže v důsledku toho i hloupé a omezené závěry. Snad bychom se mohli poučit a nikdy nedávat na první dojem. To ostatně potvrzuje i interaktivní program, který jsme pro mladé návštěvníky připravili a který je aktivně vtáhl do účasti na pochopení smyslu celé výstavy. Ukázalo se, že změna chování jednotlivých aktérů děje v průběhu doby i jejich počiny vyvolávají následně i různorodé reakce pozorovatelů těchto dějů. Prvotní názor na tyto aktéry doznal v průběhu hry zcela diametrální změny. Tak i mládež odcházela z výstavy s dosti pozměněným názorem na život, osudy i současné souvislosti v soužití mezi Romy a ostatními. A to je další příznivý výsledek této výstavy.
Konečně nezbývá než vyjádřit poděkování a ocenění přístupu Otakara Motejla, veřejného ochránce práv, v prostorách jehož úřadu byla výstava instalována. On sám spolu s jihomoravským hejtmanem Stanislavem Juránkem nad ní přijal záštitu. Tito muži, hodni tohoto označení, záštitu přijali bez váhání a rozhodně, a to i v okamžiku, kdy mohli projevit váhavost, kterou se jim snažilo vsugerovat městské zastupitelstvo svým rozhodnutím i sám jeho primátor. Přece jen máme politiky, za něž se stydět nemusíme.

Karel Holomek