Práce se nebojím
Július Lacko (51) se narodil v Levicích na Slovensku. Do Hustopečí u Brna se přestěhovala celá jeho rodina i s babičkou před čtyřiceti lety. „Bohužel jsem bez vzdělání, tak žádnou práci nemám,“ lituje a dodává: „Jsem ale cigán z vesnice, ne z města, práce se nebojím a pracovat umím.“

Žije sám, na ubytovně, tak si z podpory akorát tak uhradí bydlení a víc mu skoro nic ne-zbude. „Přemýšlím, jakou almužnu budu mít vypočítanou z podpory, až půjdu do důchodu. Je to bída na bídu.“ Úřad práce mu pomůže k tříměsíční brigádě, pak skončí a zase čeká. „Až mně znovu uráčí oslovit. Nikdo si nedovede představit, jaká je to nuda takové čekání. Jsem šťastný, že když mě přijmou, celý život se mi okamžitě změní k lepšímu.“
Na tříměsíční brigády chodí opakovaně do Technických služeb, tak si myslí, že tam jsou s ním spokojení. Nemá problém ani s ranním vstáváním, ani s pracovní morálkou. A vzít za práci dovede. „Škoda, že jsou to jenom brigády. Prý se musí dostat na všechny, protože bez vzdělání se v Hustopečích hledá práce jen těžko.“

(D.T.Š.)