Stále více romských aktivistů si uvědomuje, že je nezbytné změnit přístup k řešení existujících problémů romských komunit. Zvláště nepříznivá situace se projevuje na regionální úrovni, konkrétně v Plzeňském kraji. Podle romských aktivistů to vyplývá z nezájmu místních úřadů zabývat se záležitostmi Romů a také proto, že vládní koncepce romské integrace již neodpovídá aktuální situaci, která v romských komunitách existuje.

Rovněž romské organizace nedokázaly přizpůsobit svoji činnost a aktivity současným potřebám. Romský aktivista Emil Miko z Rokycan k tomu říká: „Ve společnosti se odvíjejí významné změny, které se promítají do našeho každodenního života, ale postoj místních úřadů a vládních institucí zůstává vůči našim záležitostem stejný pokud jde o pomoc Romům k jejich integraci do společnosti. Ovšem pokud jde o řešení problémů, na nichž má veřejná správa svůj zájem, pak je vidět, že takové záležitosti se řeší rychle a razantně. Důkazem toho jsou romská ghetta, která rostou trvale i přesto, že jsou zdrojem chudoby a sociální nerovnosti. Vládní koncepce romské integrace je ve své úspěšné realizaci závislá na tom, jak se k této záležitosti staví místní samospráva. V tomto by měla vláda svoji kontrolní funkci vykonávat mnohem důrazněji. Otázkou však je, proč tomu tak není.“
Je pravda, že vláda podporuje místní romské i neromské iniciativy, které se snaží napomáhat integraci Romů do společnosti. Ale jaká je skutečnost, o tom hovoří další romský aktivista, Václav Miko: „Především musím zdůraznit, že nevládní organizace mohou pouze doplňovat to, co je úkolem veřejné správy. Jenže praxe je taková, že nevládní organizace představují hlavní těžiště práce při řešení všech problémů v romských komunitách. Nejhorší na tom je, že se tyto organizace dostávají do finanční závislosti a de facto musí vykonávat pouze to, co jim nadiktuje ten, kdo finanční prostředky přerozděluje. Tento způsob financování způsobuje, že drtivá většina organizací zajišťuje především podmínky pro svoji existenci a řešení problémů se pro ně stává druhořadé. V rozhodovacích procesech jsou Romové zastoupeni spíše symbolicky a zcela nedemokraticky. Kontrola nad výkonem činnosti veřejné správy i nevládních organizací je minimální.“
Z toho vyplývá, že nevládní organizace nemají dostatečné postavení, aby mohly vyřešit existující problémy Romů. Je zřejmé, že musí přijít změna systému, který by situaci v této oblasti zlepšil.

Dezider Giňa