No, to je pěkná blbost, řeknete. Ale není!
Mezi Čechy nepřichází v úvahu, aby dobrý Čech přemluvil špatného Čecha k dobrému chování a pokládá se to za čirý projev idealismu. Známe své pappenheimské, jak se říká. Ale u Romů se taková možnost předpokládá samozřejmě s dodatkem: „Udělejte si mezi sebou pořádek!“ Slyšel jsem to už tisíckrát i při jiných příležitostech. I docela vzdělaní (a tím pádem je možno očekávat, že i rozhlední) lidé nosí v hlavě myšlenku, že je možné toto od romského intelektuála očekávat.

Seznámím vás s příběhem, který nám zaslala jedna lékařka, která se obrátila na ředitelku Muzea romské kultury, o níž se domnívala, že jako nová členka Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity a mediálně známá osobnost má možnost efektivně dosáhnout nápravy u jejích nehodných sousedů – Romů.
Obě protagonistky této diskuse souhlasí ochotně se zveřejněním. K textům, které vám předkládáme a které zveřejňujeme jen s malými nepodstatnými úpravami, netřeba dalšího komentáře.
Já jen dodávám, jako snad taky romský intelektuál: distancuji se nahlas a zřetelně od projevů nekulturnosti, nepořádku, špatného sousedského chování určitých skupin Romů, distancuji se od příživnického způsobu života některých z nich a neschopnosti přijmout určitá pravidla hry, která jsou obecně v této zemi považována za správná. Nemám s tímto způsobem života nic společného a nepokládám ho pro mne za přijatelný. Trvám na tom a vyzývám příslušné instituce, orgány a osoby, aby nic takového u nikoho netrpěly a aby učinily všechny dostupné, zákonné a třeba i naprosto tvrdé a nekompromisní kroky vedoucí k odstranění takových projevů, které slušné a pracovité občany obtěžují, stěžují jim život a nám mnohým Romům způsobují také potíže v naší práci pro vzestup a emancipaci romské menšiny. Mám na mysli především příslušníky policie státní i městské a úřední osoby ponejvíce z radnic obcí.
Ale rychle spěchám říci: takové projevy se vyskytují u většinové části obyvatelstva také, jenže na ně není jaksi vidět a není na ně poukazováno. Chápu, že u mnohých Romů důvodem může být takovýto způsob rezignace a do jisté míry i pasivní resistence, pokládám to však za neomluvitelné. Na tomto stavu nese určitou vinu, dokonce možná i větší, část společnosti. Je naším společným úkolem se s tímto neblahým stavem vypořádat. Cesty existují. Musí k nim však být obecná vůle a pochopení.
Takových špatně se chovajících skupin Romů je málo, je na ně však vidět a zastiňují tu větší a lepší část romské pospolitosti. A konečně: přijmout určitá pravidla hry neznamená přebarvovat Romy nabílo. Mít určitou národnost a identitu neznamená ještě nutný předpoklad ztráty kulturnosti v chování.

Karel Holomek