(mezi MUDr. Danou Janotovou, lékařkou, a PhDr. Janou Horváthovou, ředitelkou Muzea romské kultury)
Dana Janotová píše:
(…) Snad máte kontakty k někomu, kdo může pomoci obci Rožďalovice a taky mně. Asi před 10 lety jsem si koupila starý domek ve zmíněné obci, který se snažím zvelebit, moc peněz i práce jsem vložila i do zahrady. Vše se velmi pomalu zlepšovalo do okamžiku, kdy vedlejší dům zakoupil p. Bouma a ubytoval Romy. Není jich tak moc, není to žádné ghetto. Mluví česky, mají auta, kola, podle všude se válejících odpadků si kupují potraviny, které já si těžko můžu dovolit. Neměla jsem do té doby žádný negativní vztah k tomuto etniku. Zničená zahrada, vytlučená okna, vykradený dům a trvale na můj pozemek vnikající lidé a psi mě však vůči Romům těžce zatvrdily. Jsem matka samoživitelka, na vše si vydělávám sama, nepobírám sociální dávky a moje dvě děti chodí do školy. Zmíněným obyvatelům vedlejšího domu jsem nikdy nic neudělala.

Vím, že se Vás moje problematika nijak netýká. Prosím Vás ale o radu. Tito lidé nežijí v nedostatku ani v izolaci. Přesto mají odpadky, hluk a vše negativní přímo za mým plotem, který pro ně neznamená žádnou překážku. Jsem unavená a naštvaná. Prosím znáteli někoho, patrně ze vzdělaných Romů, kdo by mohl pomoci, upozorněte ho. (…)

Jana Horváthová odpovídá:
Chápu Vás a dokonce s Vám soucítím. Je však třeba si uvědomit, že pomoc nelze hledat u jakéhokoliv „Roma“, byť sebevzdělanějšího. Totiž, jaké by takový Rom měl možnosti Vám pomoci: pouze z toho titulu, že je také Rom, podobně jako Vaši bezohlední sousedé? Váš problém spadá do kategorie veřejnoprávních sporů, jak se domnívám, nebo by tam měl patřit. Čili je třeba se obrátit na takové orgány, které mají k dispozici páky k účinné pomoci. (…) Opravdu žádný Rom (pokud by ovšem nebyl v patřičné funkci úřední) Vám nemůže pomoci jen z toho titulu, že je národností Rom (jistě ani Vy byste mi nepomohla, kdybych se na Vás obrátila s tím, že bydlím vedle lidí – Čechů – kteří mě otravují). (…) Nemyslete, že když je někdo lump nebo lajdák, pomůže mu domluvit, to bychom mohli žít všichni ve skutečném komunismu. Chápu Vaši naštvanost, ale přesto nemá smysl nadávat na Romy jako etnikum, myslím, že to s tím nesouvisí, znám řadu lumpů z českého národa a ještě to neznamená, že bych zavrhla Čechy obecně. Držím Vám palce, pro jistotu posílám Váš dopis spřátelené nevládní neziskové romské organizaci v Brně, která má i jakési právní poradenství, třeba Vám poradí lépe. (…)

Dana Janotová píše:
(…) Stížnosti na obecní úřad, stavební úřad (přístavky u mé zdi poškozující můj pozemek), policii (byla u mě již nejméně 5x při vyšetřování trestných činů a přestupků) jsou samozřejmostí. Problém je v tom, že policie i úředníci se bojí věci vyšetřovat právě proto, že se obávají, že budou označeni za rasisty. Jednomu z policistů pes patřící Romovi pokousal dítě, on to raději neřeší. Mně je jedno, jakou mají lidé barvu pleti a jaké jsou národnosti. Takto strašnou zkušenost mám bohužel pouze s tímto etnikem. Chápu, že jsem Vás popudila. Zde jde však jistě o obrácený rasismus. To, co si v naší obci dovoluje tato menšina, bychom si nikdo dovolit nemohli. Policie mi to také takto sdělila: ode mne lze vyžadovat plnění zákona, od „nich“ ne. Vzdělaným Romem jsem mínila toho, kdo své etnikum nějak ovlivní. My „bílí“ to nejsme.

Jana Horváthová odpovídá:
Musím reagovat, je to omyl: policista, který řekne, že nebude problém řešit, protože jde o Romy, chybuje a velmi hrubě. Je tedy třeba dát stížnost na jeho nečinnost vyššímu úřadu. Je opravdu naivní se domnívat, že nějaký vzdělaný Rom Vašim sousedům domluví a oni ho akceptují jen proto, že je z jejich etnika. To je přeci nevýslovný naivismus, nezlobte se na mě za to. Zkuste si představit, že bych po Vás chtěla, abyste domluvila vy osobně třeba recidivistovi panu Kájínkovi, aby zlepšil své chování, jen proto, že jste oba stejné národnosti. Také by si patrně z Vašich domluv nic nedělal. Takto to v právním státě prostě nemůže fungovat. Nevěřte tomu, že Romové žijící slušně, jsou nějací kamarádi s lumpy a zloději, to je opravdu velké nepochopení situace. Opravdu nikdo jiný než policie nebo patřičný úřad Vám nemůže pomoci, já bych se ve Vaší situaci musela na něj také obrátit, nic jiného by mi nezbylo. A věřte, že my poctiví Romové velmi neradi vidíme, pokud se někdo z moci výkonné vymlouvá na to, že nemůže zasáhnout proti Romům v oprávněném případě, aby nebyl napaden z rasismu. Pak by měl své místo opustit, protože se dopouští hrubého nepochopení a zanedbání svých povinností. Vy máte právo si zjistit jeho služební číslo a podat na něj oprávněnou stížnost tak, aby na jeho místo nastoupil člověk schopný situaci řešit. Policii si platíme z našich daní, aby nám sloužila... Její povinností je hájit občany tam, kde to situace vyžaduje.

Dana Janotová píše:
Víte, není to vůbec naivismus, ale čiré zoufalství. Samozřejmě jsem podala stížnost na vyšetřování policie, státní zástupkyně je však obhájila. Nejsem sama, kdo chováním této komunity trpí. Naší ulici se tu říká Matiční. Vesnice má také úplně jiné zvyklosti než město. Myslím, že naše diskuse je neplodná. (…)

(red)