Pár slov
Dovoluji si vám napsat pár slov. Opakovaně se v našem domě v různých poštovních schránkách objeví svazek v igelitu vašeho tisku, už se mi to stalo dvakrát, přečtu vše se zájmem, a dnes dopis.

V našem domě žije plno Romů, abych byla upřímná, život je s nimi těžký, tuze těžký! Opakovaně vykradené sklepy, devastující dům, vše mosazné (kliky a chrániče rohů na chodbě) vytrháno, až po litinovou výlevku (starou vodovodní), vše zničené a odvezeno do sběru. Drogy, špína, hádky, ustavičné návštěvy, ustavičně zničené vchodové zámky, protože mnoho lidí nemá klíče. Na cigarety a drogy jsou peníze, na klíče ne. Takže k nám proudí množství cizích lidi, bezdomovci střídavě přespávali, moč, výkaly atd.
Mluvím pravdu, ale je to bolestná pravda, protože nejsem rasista, nikdy nedělám rozdíl v barvě kůže, ale také nikdo mi nevadí, pokud nekrade, nepáchne a chová se lidsky!
Proč vám to píši? Protože je mi líto, že Romové se ustavičně drží za sukně komise pro lidská práva, ale odmítají přijmout důsledky svého chování. Ano, tady jedna rodina má střídavě zavřené syny, ale když se vrátí, celá situace se opakuje. Nikde nenajdeme pomoc, protože se úřady bojí, nechtějí se vyčerpávat. Romové často útočí na citlivost, na sociální stránku, ale neví, co je to přizpůsobivost!
Vytrpěla jsem si hodně, mám důkazy od policie, záznamy z jejich krádeží, promáčený strop ve svém bytě, jak mne mnohokráte vytopili, bez omluvy, jen sprostá slova. Krásné ženy, ale tak vulgární, že člověk žasne.
Vždy budu na straně slabších, okupační demokracie se mi nezamlouvá, ale pokud budete apelovat na spravedlnost, zařazení, pochopení vašeho etnika, mluvte do duše, sebekritika prospěje!
Přeji dobrý den, přeji pěkný zbytek léta a vlídný podzim!

O. Trukdová
(adresa v redakci)