Pěkný dopis zaslala naší redakci Markéta Šestáková z Českých Budějovic. S jejím laskavým dovolením vyjímáme některé útržky, které pozornému a vnímavému čtenáři mohou říci mnohé o smýšlení prostého, poctivého a pracovitého člověka, který je shodou okolností v tomto případě Romkou. Tak slyšte:

„…Bylo by dobré taky psát o lidech, kteří něčeho dosáhli nebo třeba v obci někdo pomohl nebo co pro nás dělají romští aktivisté? Zkuste nám je představit a říci, co pro nás dělají. Kdo něco pro Romy opravdu udělal - a klobouk dolů - je paní Horváthová, která bojuje za romské muzeum a snaží se Romům, kteří něco umí, pomáhat. To, co oni vytvářejí, tak to od nich kupuje, je bída a jim to moc pomůže. Rozvíjí tak schopnosti Romů. (Jano, dík!!!)“
Nebo dál: „…V Romano hangos je moc smutku. Naposledy mne k slzám dohnal článek o Romech, kteří v koncentráku měli jít ráno do plynu a celou noc museli tancovat a zpívat. Krutost! Jiné pojmenování nemám. Nechalo to ve mně strašně hluboký dojem. Celý den jsem na to myslela a řekla jsem si, že vyšiju obraz z toho dění, který se bude jmenovat Noc utrpení.“
A nakonec:
„Kaj te chan goja a pašvare a plňimen armin, kaj te bečelinen fajta a vakeren romanes. No, tumenge vinšinav but sasťipen the kaj amare novinki te avel mek feder. But buťi a bachtaľipen tuke the tira fajtake. Ačhen Devleha a te kamena, pisinen či avenas te dikhen mire dikhle.“
Překlad je tento:
„Jezte goja, žebírka a plněné zelí, važte si své rodiny a mluvte romsky. No, přeji Vám hodně zdraví a taky ať jsou Vaše noviny ještě lepší. Hodně práce a štěstí tobě a tvé rodině.
Zůstávejte s Bohem a jestli chcete, napište, jestli si přijedete prohlédnout moje výšivky.

Zpracoval Karel Oswald podle dopisu Markéty Šestákové