Dnes: odpadky, špína, zápach
S terénním sociálním pracovníkem Pavlem Dirdou jsme obešli několik domů v centru Brna, kde probíhal v roce 2004 projekt s názvem Domovník; jeho realizátorem bylo Společenství Romů na Moravě. Projekt se zaměřoval na bydlení brněnských Romů a cílem bylo určit u vybraných domů domovníka, který se bude o dům starat a udržovat ho v čistotě. Vybrané domy jsou ve správě městské části Brno sever a Brno střed. Domovníci dostávali symbolický plat z projektu, který vyhlásila a financovala Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS). Smysl byl tedy jasný: přispět ke zlepšení životních podmínek Romů jejich vlastním přičiněním. Přišli jsme se podívat, jak to vypadá v domech teď, po dvou letech.

Cejl č. p. 75, 77
Domovník 2004: Dušan Pokuta
Na otázku, jak to vypadalo, když byl domovníkem, nám Dušan Pokuta řekl:
„Já už to tady nedělám, tady to uklízí Horváth. Nemělo to cenu, uklízel jsem jednu stranu, zametal jsem asi tři měsíce. To Štefan Horváth, ten se snaží, každý den.“
Štefan Horváth žije v domě již více než 40 let. Vzpomíná na dobu před dvaceti lety, kdy měl na dvoře dlouhou zahrádku plnou růží: „Žádný děcko se neopovážilo ani lístek utrhnout.“ Teď se na dvoře tohoto domu na Cejlu 77 vyjímá zbořenina staré stolárny, kde musel Štefan Horváth vystavět dřevěný plot, aby se nic nestalo dětem, které si sem chodí mezi ruiny hrát. „Vezmu hever a za dvě hodiny to mám zbouraný, ale tady se o to nikdo nestará,“ posteskl si. Štefana Horvátha jsme se zeptali, co by se mělo změnit, aby dům vypadal zase pěkně jako dřív:
„To je o lidech, tady v domě bydlí aji gádže a jsou na tom se špínou ještě hůř.“ Ukázal nám byt jednoho Neroma. Dovnitř jsme nahlédli přes rozbité venkovní dveře, vyjímala se tam velká hromada špinavých hader. Další neromská rodina chová doma prý deset koček, hned vedle žije rodina se třemi psy, kteří mají prašivku. „Člověk se snaží kvůli dětem. Jenže když se jedná o gádža, nikdo se o nic nestará, kdyby šlo o Roma, už jsou tady kvůli tomu veterináři a Romáci jsou vystěhovaní,“ stěžoval si Štefan Horváth.
„Když lidi nechcou, já nic nezmůžu. To můžete uklízet každej den několik hodin denně a nic.“ Za úklid platí správce bytového fondu BYTASEN Horváthovu manželku, ale uklízí on, protože jej nájemníci alespoň trochu poslechnou. „Dělám to já, protože ju by nikdo neposlechl. Prosil jsem Bytasen o nějakej cement a materiál, že si to tady dám do pořádku sám, že to předláždím a vybetonuju, a nikdo se dodneška neozval. Tady vám nevymění ani kliku, kdepak,“ rozčiloval se.
Zdá se tedy, že se tedy situace od doby projektu příliš nezměnila, přesto však dům vypadá jako jeden z nejlepších, protože Štefanu Horváthovi na údržbě záleží a snaží se pro dům opravdu něco dělat.

Vranovská č. p. 17a
Domovník 2004: Jitka Horváthová
Jitku Horváthovou jsme doma nezastihli, ale mluvili jsme s její dcerou. Ta dosvědčila, co se dalo čekat: „Dřív to tu vypadalo jinak. Mama se snažila a uklízela, já jsem jí pomáhala. Ale teď? Je to snad ještě horší!“ A opravdu. Dům je v hrozném stavu, rozbitá okna jsou vidět už z dálky a celá budova na vás dýchá jakýmsi znepokojujícím dojmem. Snad by tam lidem opravdu pomohl nový projekt domovníka. Nebo by se vše opět vrátilo do starých kolejí?

Dornych č. p. 42
Domovník 2004: Miroslav Stojka
Do domu vcházíme vraty opravenými z projektových financí, které poskytla NROS v roce 2004. Přesto je však dům v otřesném stavu. Miroslav Stojka, který se o dům tenkrát staral, v něm ani nebydlel, pouze docházel, aby vymetl a poklidil. Dnes si nájemníci stěžují na zápach, plno odpadků. Co jim dělá největší problém, jsou krysy,“ uvedla příbuzná někdejšího domovníka Stojky, Helena Stojková.
„Bojím se děti pouštět ven, ty krysy jsou už všude, a velký, jedna nám vlezla i do dřezu. Prosím vás, zbavte nás těch zvířat.“ I ostatní nájemníci se ptají po dalším projektu „na úklid“, jen aby tady bylo zase čisto. Nedostanou se ani do sklepa, je zaházený nepotřebnými věcmi, které tam vyházeli obyvatelé domu. Odpadky jsou místo v popelnicích vedle nich, takže se jich popeláři ani nedotknou. Všude špína a zápach. Sociální zařízení je venku na pavlači a jeho stav se nedá ani popsat. Fotografie, které jsme tam pořídili, nejspíš mluví za vše. „Ráda bych tady uklízela, tady se v tom nedá žít, ale bojím se těch krys. Nepustím ani děti ze schodů, že na ně ty krysy skočí. Už jsme zkoušeli různé přípravky a nic nepomáhá,“ stěžuje si Helena Stojková.
Na ulici Dornych 42 tedy po projektu nedošlo k žádným trvalejším změnám. Je zde potřeba dlouhodobé práce, protože nájemníci jakoby sami rezignovali a nemají naději, že mohou žít lépe.

Vranovská č. p. 4
Domovník 2004: Zuzana Plachetková
V tomto domě jsme mluvili s bývalou „domovnicí“ Zuzanou Plachetkovou. Ta projevila zájem o další takový projekt a ráda by dělala domovníka znovu. Podle jejích slov to v domě vypadalo mnohem lépe, když měla motivaci uklízet. Takhle už to nemá podle ní cenu a v domě to vypadá čím dál hůř. „Kdyby byl znovu ten projekt, vezmu si to a budu tady zase uklízet, to se mi líbilo, uklízela jsem tady několikrát týdně.“ Znamená to, že kdyby byla Zuzana Plachetková placena jako dříve, ráda by se opět uklízení zhostila.
Zvenku má tento rohový dům novou fasádu, vypadá čistě, ale hned na schodišti vidíte spoustu odpadků, vyhozených matrací, poškozeného nábytku a jiných nepotřebných věcí. „Kdyby lidi chtěli, může to tady vypadat jinak,“ řekla nám matka Zuzany Plachetkové.

Dukelská č. p. 88
Domovník 2004: Beáta Horváthová
Nestačili jsme se Beáty Horváthové ani zeptat na její názor na projekt, a už se nás ptala na další možnost stát se domovnicí. „Tenkrát před dvěma lety to bylo mnohem lepší, to jsme uklízeli a bavilo nás to. Hned to tady vypadalo líp.“ Dům dnes vypadá uvnitř téměř podobně jako ty ostatní, které jsme prošli. Odpadky, špína a zápach. „Až zase bude projekt, budu domovníkem,“ slibovala Beáta Horváthová. Zřejmě i jí jde o to, aby dům byl čistý a dalo se v něm normálně žít. Jenže takhle zadarmo se nikomu pravidelně uklízet nechce, za pár dní to tam totiž vypadá jako dřív a lidé postupně ztrácí motivaci se o dům starat.

Cejl č. p. 60
Domovník 2004: Arpád Rusnák
Tento dům vypadal opravdu nejlépe. Od té doby, co byl domovníkem Arpád Rusnák, se postupně dostal do pořádku a nájemníci mají štěstí, protože majitel se rozhodl odkoupit dům a starat se o něj. To pro všechny nájemníky znamená, že budou nová okna, sociální zařízení i podlahy. Už od tohoto měsíce se má o dům starat Jana Horváthová: „Jsme rádi, že se dají věci do pořádku. To víte, jinam jít nemůžeme, a když už platíme drahej nájem, chceme si žít jako lidé, ať už jsme gádže nebo Romové. Do teďka jsme neměli ani teplou vodu, a když jsme se chtěli vykoupat, museli jsme za šedesát korun na nádraží.“
Majitele jsme zastihli, jak vyklízí dvůr. „Už jsme odvezli 15 velkých kontejnerů,“ spočítal nám. Romové jsou spokojení. Jsou jedni z mála, pro které nastanou lepší časy.
V ostatních objektech to bez pomoci úřadů nevypadá na dlouhodobější zlepšení, pokud by však byly například nájemníkům sníženy poplatky za služby a výměnou by se podíleli na údržbě domů? I to je možnost, která se v této situaci nabízí.

Text a Foto:
Tereza Šimiková

Drobné opravy i platy domovníků byly pořízeny z projektu financovaného NROS. Došlo tím nepochybně ke zkvalitnění bytového fondu, jehož majitelem je město Brno. SRNM, které projekt realizovalo očekávalo, že kromě faktického zlepšení se dočká i vstřícnějšího jednání ze strany bytového odboru radnice Brno-sever vůči romským klientům. Bohužel se tak nestalo.

Karel Holomek