Dne 18. dubna by se dožila naše milovaná maminka a babička Aurelie Horváthová, roz. Domeová, 70 roků.
Narodila se v romské osadě v Nededu u Šali na jižním Slovensku v rodině romského hudebníka.
Jak bývalo kdysi dávno nepsaným pravidlem a zvykem, starší sourozenci vychovávali mladší a rodiče měli od rána do večera co ohánět, aby vychovali kupu dětí. I naše maminka měla spoustu sourozenců, někteří již nejsou na tomto světě, stejně jako naše maminka – amari dajori.

V roce 1951 umírá po porodu nejmladšího syna Karčiho její maminka Anna Lakatošová, původem z Vlčan. Zemřela mladá, ve 44 letech.
Bratříčka pomáhají vychovávat starší sestry, zejména moje máma, taktéž teta Helena a Marta. Pomáhá jim také strýc Moric, romsky přezdívaný Pišpek.
Maminka posléze odchází na severní Moravu společně s manželi Trubianskými, v této rodině nachází nový domov a střechu nad hlavou po nešťastném manželství s maďarským Romem od nich z osady.
V roce 1955 se setkává s mým otcem Juliem Horváthem, za kterého se v roce 1961 provdala. Úředně, jinak spolu žili ve společné domácnosti již několik let.
Za společného života moji rodiče vychovali šest dětí – šov čhavore. Bohužel, jeden chlapec umírá ve svých 19 letech.
Naše maminka měla těžký život, stejně jako tisíce dalších romských žen a dívek. Starat se o domácnost, vychovávat děti, a spousta dalších povinností, které žena, zvláště ta romská, musí vykonat a splnit.
Jak se u nás u Romů říká: O Rom hordinel kalapa, e džuvľi rokľa. Muž nosí klobouk, žena sukni. Nejinak tomu je i dnes v naší indické pravlasti. Jako dítě si dobře pamatuji, jak šli naši rodiče a ostatní Romové nakupovat či někam ven: otec šel napřed, maminka vzadu.
V dubnu by se tedy naše milovaná maminka a babička dožila sedmdesáti let.
Zemřela 19. prosince 1990 v 58 letech.
Nikdy na ni nezapomenu – šoha pre tute mamo nabisterava. Prosím všechny, kdo jste naši mámu znali, věnujte jí tichou vzpomínku a já ji posílám tam nahoru poděkování za všechno, co pro mě a moje sourozence vykonala.
Ačh Devleha mamo! Šoha pre tute nabisterava.
Jan Horváth