Romano Hangos motto
ročník 9, číslo 7
vyšlo 2007-04-16

aktuální číslo
zprávy
rozhovor
názory
anketa
přílohy
reportáž
starší čísla
redakce
odkazy
e-mail



  Z mého života

Redakce obdržela dopis mladé romské dívky Denisy Zikmundové, která líčí své životní osudy v dětském domově. Nechali jsme dopis v původním znění, protože právě způsob podání Denisy se nám zdál neobyčejně poetický a výstižný.
Moje máma vyrůstala v dětským domově, potkala mého otce, otěhotněla a měla mne v 18 letech.
Můj otec od nás odešel, ale nevím proč. Já jsem ho v životě neviděla, ale moje máma řekla, že byl tanečník.

Máma mi řekla, že šla za mojí tetou Margitou a tam potkala jednoho chlápka jménem Václav, byl to Čech. Zamilovali se do sebe a měli spolu dítě Růženu, která dostala příjmení po svém otci. Její táta mne vychovával, ale pamatuji si i ošklivé věci. Pamatuji se, že posílal moji mámu šlapat, aby mu vydělala na alkohol. Táta vždycky přišel ožralej a zbil moji mámu a pak mě. Růžena byla ještě mimino, takže si nic nepamatuje.
Moje máma mi řekla, že vždycky jsem brala Růže dudlíky a že jsme rozhazovaly jídlo na zem. Prý si s námi hodně užila.
Táta se ráno omluvil mámě a máma omluvu jako vždycky přijmula.
Potom se stala ošklivá věc. Babička mámu vyhodila z baráku a bydlely jsme u tátovy mámy. Ta mě bila a nadávala mi, že jsem ošklivá cikánka. Potom tátova máma přinutila tátu, aby podepsal papíry, že jdeme do ústavu v Liberci. Sociálka nás vzala z máminy náruče a odjely jsme se sociálkou do ústavu.
Byly mi tři roky a Růže dva roky. Na všechno si nepamatuju, ale pamatuju si, že tam jsem neměla ráda jednu holku a tu jsem vždycky kousala do ruky. Pak jsem tam poznala novýho kluka jménem Láďa, byl to Rom.
Pak moje ségra Růža a já jsme jely do dětského domova do Krupky do Hamrů. To mi bylo pět a Růže tři. Vychovatelka nás doprovodila do pokoje, kde jsme si vybalily, pak nás zavedla do koupelny, abysme se osprchovaly. Tam každé dítě mělo značku – obrázek, třeba sluníčko nebo domeček. Já jsem byla u malých dětí a dostala jsem lopatku a Růža zajíčka.
Byla večeře a já nevěděla, co je to příbor a jak se s tím jí a ani jsem nevěděla, co je maso. Večer jsme šly spát a já jsem se tam seznámila s dětmi na pokoji.
Ta nejhorší vychovatelka měla noční, šikanovala nás a hned první den nás zmlátila. Vzala bačkoru a třískala mě s ní do hlavy i jiný vychovatelky nás mlátily.
Trochu jsem povyrostla, to mi asi bylo šest, byla jsem u středňáků a přišly tam nový děti. Láďa z Liberce, Margita, Alena a její sestry. S vychovatelkama jsme chodili na procházky poznávat stromy, kytky a mohli jsme i na zahradu hrát si.
Přišla nám návštěva, byl to táta a řekl mně a moji ségře, že máma je v nemocnici a že se nám narodil brácha Vašek. Potom táta musel odejít a já začala brečet, nechtěla jsem, aby odešel, chtěla jsem, aby nás vzal zpátky domů.
Potom nám přišel dopis a tam bylo napsáno, že se nám narodilo ještě jedno dítě jménem Lukáš a že naši další sourozenci jsou u jiných lidí. Paní vychovatelka mi vysvětlila, co to znamená. Bylo mi úzko a smutno. Pak přišla naše máma a přinesla nám sladkosti. Když máma odešla, začala jsem zase plakat. Vychovatelka nám vzala tašku sladkostí a rozdala z tašky všem dětem a nám zůstal třeba jenom pomeranč nebo sušenka.
Už mi bylo sedm let a šla jsem poprvé do školy. Paní učitelka mne chválila, že se dobře učím a taky jsem dostala samé jedničky.
Když mi bylo deset, šla jsem do jiného dětského domova. Je to taky v Krupce, ale v části Libušín. Párkrát jsem dostala od jiných dětí co proto, že jsem na ně žalovala, ale to jsem se už odnaučila. Co jsem přišla, zamilovala jsem se do jednoho kluka. Hrozně se mi líbil, ale nedávala jsem to najevo. Nechávala jsem si to pro sebe. Našla jsem si tu bomba kamarády a kamarádky, jako třeba Marušku, Anetu, Boženu a Růžu.
Když mi moje máma volala, tak slíbila, že přijede. Čekala jsem tu na ni celý den a nic. Pak zase volala a slíbila mi, že přijede. Čekala jsem a zase nic. Hrozně jsem byla smutná. Vždycky jsem se na mámu těšila a když potom nepřišla, byla jsem zklamaná.
S jedním klukem jsme se pořád škádlili a pak jsme byli dobrý kamarádi. Byla jsem do něho zamilovaná. On to věděl, ale i tak jsme byli kamarádi. Vždycky jsem večer chodila za ním a povídali jsme si. Byla jsem zamilovaná až po uši. Dostala jsem od něho obyčejnou pusu. I z obyčejné pusy jsem byla šťastná. Bylo mi už 14 let.
Táta přijel a začal brečet a litovat, co všechno provedl. Vzal nás na vánoční prázdniny domů, i ségru. Byla jsem poprvé doma!? Pak nám táta řekl ošklivou věc, že naše máma je prostitutka. Bylo mi to hrozně líto.
Chodili jsme sáňkovat, koulovali jsme se, bylo to hezký, dostaly jsme spoustu dárků. Když jsme se vracely, chtělo se mi brečet, ale nebrečela jsem. Ale Růža a táta jo.
Přišly jsme zpátky do dětského domova a povídali jsme si s kamarády, jaký to bylo doma na Vánoce.
Bylo léto a my jsme jeli na tábor. Moc se mi tam líbilo, měli jsme tam spoustu kamarádů a byla tam legrace. Děti a rodiny, co tam byly, kvůli nám brečely, když jsme se loučily. Vrátily jsme se a já jsem byla stále zamilovaná do stejného kluka. Večer jsem k němu zase přišla a dal mi pusu, ale to nebyla obyčejná pusa, bylo to něco víc. Byla jsem šťastná a pořád jsme spolu flirtovali. Bylo to moc hezký.
Na Vánoce v dětským domově to bylo nádherný, spousta dárků, prostě nádherný. Všechny děti šly ke stromku a paní vychovatelka řekla jednomu dítěti, aby četlo jména a podávalo dárky. Dostala jsem kosmetiku, tričko, volkmena, jiný děti měly i kazeťáky. Růža tu byla taky se mnou.
Začínalo jaro a já začala chodit s jedním klukem. Nabízel mi mariánku a já neodmítla. Byla jsem otupělá, slyšela jsem zvuky, srdce mi pomalu bije, klepaly se mi nohy a chtělo se mi spát. Usnula jsem a už jsem nevěděla nic o sobě. Holky mne probouzely a já jsem nedokázala ani vstát ani mluvit. Šly jsme k vodě a tam mne celou namočily. Bylo mi dobře. Potom jsme šly zpátky do dětského domova a tam jsem zase omdlela. Byla mi zima, byla jsem celá bílá, paní vychovatelka zavolala pohotovost a moje ségra hrozně brečela a já skončila v nemocnici. Ráno jsem vstala, seznámila jsem se tam s nějakýma lidma a chodila tam ještě s jedním klukem. Pak jsme se rozešli, chodila jsem s ním tři měsíce.
Pak přijel pan ředitel a řekl mi, že jsem mohla umřít. Zarazilo mě to. Jela jsem k tátovi na chatu a ten mě seřval. Potom jsem jela zase zpátky do dětskýho domova a viděla se zase s mojí velkou láskou. Šla jsem k němu večer a tam jsem měla pohlavní styk. Vychovatelky na to přišly a byla jsem na policii a u gynekologa.
Už je mi 15 let a zase jsme jeli v létě na tábor. Vrátili jsme se, řádili a užívali si. Máma a táta nám o sobě nedali nic vědět. Takže o nich nic nevím.
Tady zatím končím, protože už nic dál se neděje a čekám netrpělivě další vývoj událostí.
Denisa Zikmundová

přečtěte si
-> Noviny ke stažení

téma

redakce
Romano Hangos/Romský hlas
vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, vydává Společenství Romů na Moravě
Adresa redakce:
Francouzská 84, 602 00 Brno
tel.: +420 545 246 645
fax: +420 545 246 674
email: rhangos@volny.cz

vyhledávání



Radioľurnál

Radioľurnál