Někdo si může položit otázku, co přinesla petice proti výrokům Milana Knížáka, které proběhly všemi médii? A může si také říci: „Romové zase zapláli a zhasli!“ Knížák ani brvou nehnul, ministr Dostál mluví nemastně neslaně o jeho selhání pouze verbálním, jinak je to skvělý ředitel Národní galerie, parlament nereaguje, kromě dvou poslanců jménem Mlynář a Lobkwicz, kteří interpelovali v této věci ministra kultury, z předsedů parlamentních stran se ozval pouze Cyril Svoboda. Tím to končí!
Není to pravda! Petice sama o sobě nebyla zbytečná a marná, ať už skončí jakkoliv. Ukázala přece jasně a zřetelně celé společnosti, jak na tom jsme a jaká ještě po 11 letech budování demokracie je diskuze o problémech soužití Romů se společností a společnosti s nimi. Diskuze je primitivní až běda přitom z kruhů, odkud bychom to nejméně mohli očekávat. Bůh nás potěš, jak to může vypadat úplně dole.

Z parlamentu, kromě zmíněných výjimek, neozval se ani hlásek. Inu, páni poslanci mají teď jiné starosti, než aby se zajímali o pokleslé výroky jednoho z členů Rady ČT. Ale to je přece signál do společnosti také velmi zřetelný. Vypovídá něco o tom, jaké si naši poslanci dělají starosti s úrovní myšlení našich občanů a jak podporují ty, kteří toho nejvíce potřebují, s ohledem na to, co o problematice Romů a společnosti přece jen dnes už víme. Nebo nevíme? Myslím si, že je to dost hlasitý signál před volbami. Mlynář, Lobkowicz i Svoboda jsou přece z Koalice! V každém případě ale můžeme smutně konstatovat, že iluze o nějaké noblese a slušnosti si nelze u našich politiků dělat.
Podívejme se ještě, jak se zachovala média. Psalo a mluvilo se o tom všude, a to je dobře. Vadí mi ovšem způsob, jakým se to dělo. Panu Knížákovi byl dán neobyčejně široký prostor, přestože v podstatě jen žvanil a nepřinesl žádný pádný argument na obhajobu svých názorů, kromě toho, že není důvod, aby na nich něco měnil. To na jedné straně bylo dobré, protože se odhalil jeden velký „kníže kultury“ a to není zase tak špatné do budoucna vědět. Názory druhé strany nebyly prezentovány skoro vůbec, přestože se vyznačovaly pádnou a přesnou argumentací.
A to je špatné. Naše média dávají přednost poprasku, populárním osobnostem a jejich okázalé mluvě, vypočítané na efekt. Věcná argumentace z úst osoby nepopulární je zajímá jen málo. Asi to tak chodí všude na světě, ale přece jen by míra vkusu a jisté rovnováhy ve vyjádřeních neměla být překračována.
Řekl bych, že výsledky toho všeho nejsou zanedbatelné. Diskuze to byla víceméně jednostranná, ale i to je přece obrázek naší doby. Jen jsem zvědav, jestli se aspoň někdo chytl za nos.
Karel Holomek