Většina gadžů nás nemá příliš v lásce. Myslí si o nás, že jsme lehkomyslní a neuznáváme žádná pravidla. Možná jsme lehkomyslní, ale máme své romské zákony, které ctíme a ještě navíc ctíme a respektujeme zákony majority. Na jednoho člověka je toho trochu moc, nemyslíte?

Gádžové toho o nás moc neví, a proto z nás mají strach. Například, když Romové mezi sebou velmi hlasitě diskutují, gadžové si myslí, že se budou prát, anebo dokonce, že napadnou i je – gadže. Není tomu tak, my tak spolu prostě mluvíme.
Jednou, když jsem ležela v nemocnici s dívkou, která patřila ke skupině skinheads, vůbec netušila, že jsem Romka. Až když jsem z nemocnice odcházela, přiznala jsem se jí. Víte co mi řekla? „Jak je to možné, jsi docela rozumná, studuješ a máš modré oči.“ Ona si totiž myslela, že Romové jsou jen tmaví, mají černé oči, nestudují a přiživují se na státě. A já poznala, že problém je v tom, že spolu málo komunikujeme, a proto gadže o nás o Romech skoro nic nevědí. Informace přijímají většinou z televizních novin, a ty nejsou pro Romy příliš příznivé, a proto jsme jen ti špatní. Že jsme i dobří, tomu už málokdo věří.
Když budete mít možnost promluvit si s člověkem jiné národnosti, tak to udělejte. Zkuste ho poznat a prolomte tu hradbu mlčení a nevědomosti.
I my Romové bychom měli upustit od starého romského přísloví. Rom Romeha – gadžo gadžeha. Rom s Romem – gadžo s gadžem. Měli bychom to své přísloví změnit a obohatit: Rom gadžeha – gadžo Romeha. Rom s gadžem – gadžo s Romem.
Tak přemýšlím já, Patricie Gáborová. Je mi 17 let a jsem na to hrdá, že jsem Romka. Věřte mi, že kdybych měla možnost být někým jiným než Romkou, tak bych jí nikdy nevyužila.
Patricie Gáborová