Romano Hangos motto
ročník 9, číslo 7
vyšlo 2007-04-16

aktuální číslo
zprávy
rozhovor
názory
anketa
přílohy
reportáž
starší čísla
redakce
odkazy
e-mail



  Můj mateřský jazyk

Všichni lidé na světě mají svůj mateřský jazyk, který se děti učí od svých rodičů a předávají si jej z pokolení na pokolení. Mateřským jazykem mluví lidé po celá staletí, i když nemusí mít uzákoněnou spisovnou podobu a nevyučuje se na základních školách. Stačí, že lidé, kteří tímto jazykem hovoří, k němu mají citový vztah. Tak je to i s romským jazykem, tedy romštinou. V životě jsem se setkal hned s několika dialekty romštiny.

Otec a matka pocházejí ze západoslovenského kraje, z oblasti Záhoří. Mládí prožili v romské osadě, kde se mluvilo jenom romsky. Vlivem doby a tehdejších poměrů se otec i s celou rodinou musel přestěhovat za prací na Moravu. Přistěhovali jsme se na sídliště, ve kterém nebydlela ani jediná romská rodina. Celé dětství jsem prožil jen mezi českými dětmi. Otec s matkou sice hovořili romsky, ale pokud mluvili k nám dětem, snažili se vyjadřovat se česky. Pokaždé, když jsem poslouchal rodiče, tak jsem sice nechápal význam jejich rozhovoru, ale jednotlivým romským slovům jsem rozuměl. Myslím si, že díky prostředí, ve kterém jsem vyrůstal a díky docházce do základní školy, byla má mateřská řeč, romština, násilně potlačována. Jenom v době letních prázdnin, kdy jsme jezdili k babičce na Slovensko, jsme měly jako děti možnost se setkat blíže s romským jazykem. Většina dětí tam hovořila romsky. Každému jejich dotazu jsem dobře rozuměl, ale když jsem měl také v romštině odpovědět, jazyk se mi v ústech zadrhl a odpověděl jsem česky. Postupem času jsem zjistil, že všichni Romové nemluví stejnou řečí. Romštinu, kterou mluví Romové na západním Slovensku, jsem si pro zjednodušení sám pojmenoval záhoráckou.
Po změně zaměstnání a nástupu k Policii České republiky jsem postupně stále více zjišťoval, že svou znalost romštiny budu muset oživit. V několika případech při vyšetřování trestných činů, které spáchali Romové, jsem se setkal s faktem, že u některých pachatelů nebyly vyjadřovací schopnosti v českém jazyce na dobré úrovni. V praxi jsem se setkal také s případy, kdy Rom – pachatel trestného činu, jakmile viděl, že jej vyšetřuje policista Rom, vypovídal v romštině. Byla to romština jiná, než na kterou jsem byl z dětství zvyklý a mnohdy jsem jí vůbec neporozuměl. V převážné většině případů se jednalo o Romy olašské, kteří mluví svým dialektem.
S třetí skupinou nářečí romského jazyka, východňárštinou, jsem se setkal po založení občanského sdružení v našem městě. Největší část členů sdružení patřila svým původem k Romům z východoslovenského kraje.
Jistě existuje mnoho dalších dialektů, kterými Romové spolu běžně hovoří. Snažil jsem se pouze popsat romské dialekty tři hlavních skupin Romů, s nimiž mám osobní zkušenost. Běžně se romským jazykem mluví snad již jenom v romských osadách na východním Slovensku. Dřívější romská slova jsme si postupem času nahrazovali českými a vznikala tak slova již přetvořená.
Své dvě děti se snažím učit romsky, i když vím, že v životě budou více potřebovat angličtinu nebo němčinu. Nechci ale, aby zapomněly, že jsou z poloviny Romové, a aby zapomněly jazyk, který považuje jejich otec za svůj mateřský.
Štefan Vašek, Veselí nad Moravou

přečtěte si
-> Noviny ke stažení

téma

redakce
Romano Hangos/Romský hlas
vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, vydává Společenství Romů na Moravě
Adresa redakce:
Francouzská 84, 602 00 Brno
tel.: +420 545 246 645
fax: +420 545 246 674
email: rhangos@volny.cz

vyhledávání



Radioľurnál

Radioľurnál