Institut otevřené společnosti (Open Society Institute) v Budapešti se nyní pokouší realizovat neobvyklý a dle mého názoru neobyčejně obtížný a složitý projekt školy, v níž by byly prvky jakékoliv segregace odstraněny. Jde v podstatě o to, zabránit, aby bylo zabráněno tomu, aby se v jedné škole shromažďovaly děti převážně jedné etnicity, např. romské. Aby se na takové škole vyskytovaly děti nejrůznějších národností a ras v procentu, které je ve společnosti obvyklé. Aby, pokud to poměry dovolí, zmizely typicky české školy jenom a pouze s typicky českými dětmi. Myšlenka skvělá a jednoduchá a ve svých důsledcích neobyčejně užitečná. Ale při tom jak složitá a obtížná, kdyby měla být realizována! Posuďte sami.

Myšlenka projektu také spočívá v tom, aby se současný stav alespoň poněkud změnil. Konkrétně to znamená, že by se např. ze škol, které dnes navštěvuje třeba 70 % romských dětí, jejich část přesunula do škol na nichž dosud nebyli romští žáci. Naopak ze škol „neromských“ by se část „elitních“ žáků přesunula do někdejších škol s převahou romských žáků – tedy do škol původně „segregovaných“. Nepochybuji o tom, že to je dobrá myšlenka, ale jen stěží si dovedu představit její praktickou realizaci. Najít takové dvě školy, které budou ochotny zcela zásadně změnit svůj zaběhaný rytmus. Najít takovou školu a v ní učitele, kteří zásadně budou muset změnit svůj způsob výuky, působení na žáky, jednání s rodiči apod. A hlavně, jak by se na to tvářili rodiče? U rodičů romských dětí bychom pravděpodobně uspěli, ale u rodičů ostatních dětí to bude nepochybně problém. Nechci dobré myšlenky zpochybňovat hned zpočátku, jen uvažuji nahlas. Souvisí to také s elitářstvím, které má své místo nepochybně i na našich školách a rodiče dětí, kteří úzkostlivě sledují jejich vývoj na pokud možno nejlepší škole, dovedu pochopit.
Takový exemplární případ, k jehož realizaci bychom alespoň v jednom nebo dvou příkladech měli dospět, představuje ještě řadu dalších problémů: personálních, organizačních, finančních, výchovných a jiných, které si ještě ani v tomto okamžiku neuvědomuji.
Naznačená myšlenka určitě už může být realizována alespoň částečně při přijímání žáků do prvních tříd a měla by být respektována školami, školskými úřady a rodiči dětí. Nevím, do jaké míry se to může letos podařit, ale ten krok bychom měli bez velkého váhání začít provádět. Pak se možná podaří uskutečnit krok další v příkladu dvou škol a jejich protisegregační akci.
Zatím o tom jenom polemizuji. Za tou myšlenkou stojí také pan Rumjan Russinov, nynější koordinátor romských projektů v Open Society Institute v Budapešti. Ale sám je Bulhar a v jednom bulharském městě již takový projekt uskutečnili, a to velmi úspěšně. Je-li to pravda – a proč tomu nevěřit, pak to bude asi tím, že Bulhaři jsou méně předpojatí než Češi!
Karel Holomek