V červenci a srpnu minulého roku se věnovalo otázce přítomnosti britských imigračních úředníků na letišti v Ruzyni nejedno médium. Avšak jako každá kauza utichla po chvíli i tato, obzvlášť pak po teroristickém útoku z 11. září 2001. Téma selekce přestalo být mediálně aktuální, přestože úředníci zůstali činní až dodnes.

V posledním čísle týdeníku Respekt jsem se z článku Erika Taberyho a Jana Kovalíka dočetla, že letištní kontroly českých turistů do Londýna byly po krátké pauze obnoveny. Buďme vděční, že se tato informace objevila alespoň ve zmíněných novinách. Nejedná se však o nijak povzbudivou skutečnost: Romové podle Emila Ščuky, prezidenta Mezinárodní unie Romů, se vzdali jakékoliv naděje, že by česká vláda či britská diplomacie vyslyšely jejich prosby.
Samotný ministr zahraničí Jan Kavan se zatím neobtěžoval zareagovat ani na opakované výzvy Českého helsinského výboru, který jej několikrát vyzval, aby objasnil, co hodlá s tímto rasistickým opatřením učinit. Dá se tedy říci, že zoufalé výkřiky všech protestujících stran jsou pouhým „házením hrachu na zeď“.
Britové jsou údajně s výsledky letištní praxe velice spokojeni, protože počet „neopodstatněných“ žádostí českých občanů o azyl ve Velké Británii rapidně klesl. Podle informací, jež poskytl týdeník Respekt, se jedná o pokles ze 1300 žádostí z ledna minulého roku na 600. Britové si tedy mohou „gratulovat“.
Jako občanka České republiky však nevidím jediný důvod k radosti a jásání. Česká vláda dělá hluchou a slepou; média, coby hlavní faktor ovlivňující společenské povědomí, se chovají veskrze komerčně, protože jejich prioritami jsou Olympijské hry v Salt Lake City, či již několikátý projev Zemanovy řečnické neohrabanosti a prostoty. A ti, kdo se alespoň trochu snažili něco změnit, již dávno ztratili svou vervu a svůj zoufalý boj dávno vzdali, a to "díky" výše uvedeným okolnostem.
Jana Kabeláčová