Listuji sobotním vydáním MF DNES z 26. 1. 02. I z pracovních důvodů směřuji většinu svého listování k titulkům o různých menšinách, k článkům zabývajícím se problematikou rasismu a xenofobie. Někdy se díky této „profesionální deformaci“ mnoho dozvím.

Upřímně řečeno, zdá se mi nepochopitelné, aby příslušník jakékoliv menšiny prodával texty či nahrávky typu „Šťastnou cestu do Saigonu“, vyzývající k nenávisti vůči jeho etniku. To je případ vietnamských stánkových prodejců z Chebska, kteří už více než dva roky provozují podobnou činnost.
Ráda bych slyšela, že se opravdu jedná o neúmyslné propagování fašismu, tedy o skutečnost, že nevědí, co prodávají. Jsem si však vědoma toho, že leckterý mazaný prodejce bude slovy svého obhájce bráněn přesně v tomto smyslu.
Těžko posoudit, zda se jedná o chamtivost bez skrupulí či jen o lidskou nevědomost. Lidské oko bohužel nemůže nahlédnout do duší obžalovaných a posoudit, zdali se jedná o člověka na morální výši, který by se podobného přečinu nedopustil vůči sobě, natož pak vůči svým soukmenovcům. Naopak lidé, kteří se na této morální výši nepohybují, budou ze sebe dělat jazykové analfabety, kteří lidskému oku nedají ani jedinkrát nahlédnout do svého nitra.
„Je možné, že lidská bezcitnost došla až do takového stadia zhýralosti, kde je člověk člověku vlkem a jde tupě sám proti sobě?“ Ptám se po přečtení obsáhlé zprávy. Nejsem totiž optimistkou, která naivně věří, že ani jeden z obviněných nerozumí textu nahrávky. Pouze doufám.
Jana Kabeláčová